Na konci listopadu získal Milan Kundera zpět české občanství, které mu před čtyřiceti lety odebral komunistický režim. Autor románů Nesmrtelnost či Nesnesitelná lehkost bytí žije ve Francii a píše francouzsky, do vlasti se vrací jen inkognito. Podle spisovatelova dlouholetého přítele, dramatika a politika Milana Uhdeho ale Kundera nikdy nepřestal „být Čechem a Moravanem“ a o svou rodnou zem se vždycky zajímal. „Neplýtval ale nějakými vyznáními, protože o takových věcech člověk prostě nemluví,“ vysvětlil Uhde v rozhovoru pro Události, komentáře. Interview vedl Martin Řezníček.
Jaká myslíte, že je reakce Milana Kundery na české občanství?
Jsem přesvědčen, že to přijme jako věc, která už se dávno měla odehrát, a rozhodně s radostí. On nikdy nepřestal být Čechem a Moravanem, nikdy nepřestal mít zájem o Čechy a o Moravu. Změnil se jen úřední akt, ale Milan Kundera se nezměnil.
Podle velvyslance Petra Druláka, jenž občanství Kunderovi předal, přispělo k přijetí občanství ze spisovatelovy strany, že manželé Kunderovi bilancují a také že ocenili zájem premiéra Andreje Babiše, který jim loni nabídku na vrácení občanství předložil. Vnímáte podobné důvody?
Věděl jsem, že procedura žádostí o vrácení občanství vyžaduje, aby uchazeč předložil nejenom rodný list, ale také ostudný dokument, který ho před čtyřiceti lety občanství zbavil. To považuju za potupné. Přišel protiprávně o občanství a teď se má o ně ještě ucházet tak, že vydoluje někde onen ostudný dokument, který podle mě člověk může vzít do ruky jenom, pokud si potom dezinfikuje ruce.
Nevím, jestli Milan Kundera nakonec požádal a tyto dokumenty předložil, anebo jestli vše šlo nějakou zkrácenou cestou. Byl bych rád, kdyby nastoupila druhá možnost.
Bavili jste se s Milanem Kunderou o občanství často?
Ne. Vím, že francouzské občanství dostal poté, co přišel o občanství československé, takže jsem francouzské občanství vždycky pokládal za cosi náhradního a nebylo to tématem našich rozhovorů.
Vyprchala z Milana Kundery už určitá zhrzenost, možná naštvání z článku, v němž časopis Respekt už před více než dekádou psal o jeho údajném udavačství?
Přiznám se – možná je to nestatečné –, ale před dvěma lety na jaře, když jsme se naposledy viděli, jsme spolu o té věci mluvili opatrně, protože jsem pochopil, že pro oba manžele Kunderovy je to stále živé. Ne zloba, ale překvapení, zaskočení, zranění.
V šedesátých letech vedl Kundera časopiseckou polemiku s Václavem Havlem, v níž mimo jiné každý jinak vnímal otázku češství. Jak Kunderův pohled vnímáte vy?
Jsem přesvědčen, že když se Milan Kundera věnoval jako přednášející na francouzských vysokých školách tematice střední Evropy, zahrnoval do ní zcela samozřejmě i otázku české, slovenské kultury a té se věnoval opravdu velice z hloubky. Nikdy neplýtval nějakými vyznáními, která teď u některých lidí velice módně zavládla, protože on byl bytostně Čechem, a o takových věcech člověk prostě nemluví, jsou pro něj něčím naprosto samozřejmým. Takhle jsem to vždycky chápal.
Jak moc Milanu Kunderovi vlast chybí?
Byl jsem svědkem toho, že on svůj hluboký zájem nikdy neztratil. Mám osobní vzpomínku z doby, když jsem přijel jako předseda Poslanecké sněmovny do Paříže. Milan Kundera ve svém bytě a na vlastní morální i finanční účet pozval deset předních francouzských novinářů, které dobře znal, a umožnil mi tím, abych jim vysvětloval českou politiku, české problémy, odpovídal na jejich dotazy. Nedovedu si představit účinnější způsob než ten, který Milan dal najevo tímto podnikem.
Uhde: Proti překladům do češtiny Kundera nikdy nebyl
Je naznačováno, že Milan Kundera změní svůj dosud váhavý a v některých ohledech možná až odmítavý postoj k překladům svých francouzsky psaných děl do češtiny. Proč myslíte, že by mohl svůj postoj změnit?
Domnívám se, že to vůbec není žádná změna postoje. On nebyl proti překladům svých čtyř francouzsky psaných románů do češtiny. Jenom říkal, že se pokládá za nejkvalifikovanějšího překladatele, že si lepšího nedovede představit, a tato hrdost je namístě. Takže se chystal, že tyto romány přeloží sám, podobně jako překládal postupně do češtiny své eseje a tím dával najevo všemi možnými dosažitelnými způsoby, že mu na tom záleží.
Teď zcela určitě zvážil své síly a překlady umožní, protože je sám definitivně uskutečnit nemůže. Je tu výborná překladatelka Anna Kareninová, Milan Kundera dobře ví, co umí, když překládala takové autory jako Louise-Ferdinanda Célinea, takže si myslím, že je to na nejlepší cestě. Nevím ale o tom, že by se nějak zdráhal povolit překlad svých francouzsky psaných románů do češtiny. To je jedna z dezinterpretací, které se na toto téma šířily.
