Praha – Po léta byla režimem prezentována jako neochvějně socialistická spisovatelka, což zejména po válce také byla. Marie Majerová, která zemřela 16. ledna 1967 v nedožitých 85 letech, působila též jako novinářka bojující za práva žen, ale proslula i jako femme fatale avantgardních umělců.
Marie Majerová se narodila jako Marie Bartošová 1. února 1882 v Úvalech u Prahy. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení svého nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se i jako služebná v Budapešti, pak jako úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálně demokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.
Jaroslav Seifert o Marii Majerové
„Svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem.“
Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálně demokratických periodik. V roce 1921 se stala zakládající členkou KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též několik časopisů pro ženy. Jako zotročující síly viděla kapitalistický systém i nerovnost pohlaví.
Kromě románů (nejznámější Siréna) či novel (slavné Panenství, podle něhož vznikl stejnojmenný film s Lídou Baarovou v hlavní roli) psala Majerová také reportáže (Africké vteřiny) či knihy pro děti (mj. Robinsonka, rovněž zfilmována). Vydala též několik pohádkových knižních souborů (například Zlatý pramen, Veselá kniha zvířátek).
