Maratonika - Bárta & spol. jsou na svém a nezklamali

Bez nějakého velkého mediálního humbuku vydal Dan Bárta a soubor Illustratosphere před více než měsícem své již páté album – a vůbec to nevadí, jak se říká, kvalita se chválí sama. A té najdeme na albu Maratonika dost a dost.

Nahrávání předcházely změny v obsazení, vyměnil se kytarista a odešel klavírista, na celkovém ladění alba se to však nijak výrazně nepodepsalo, snad jen v tom, že Mirek Chyška zkrátka svou minulost rockového kytaristy nezapře – ovšem čekat nějaké burácení, sólistické orgie a exhibice by bylo zcela mimo, kytara je spíše ústrojně vnořena do promyšlených aranží.

Opět slyšíme étericky laděné písně, jež nějak zařazovat snad ani radši nebudu, Illustratosphere volně přechází, jak je typické pro tento soubor složený z vynikajících muzikantů s především jazzovou zkušeností mezi různými žánry: slyšíme nádherně nosnou jazzovou baladu i lehkou latinu, dojde i na již zmíněné kytarové party, zkrátka, od každého něco. Vlastně to ani není překvapivé, všichni působí či působili ve stylově značně rozrůzněných formací, hráli ostrý funk i šansony, tvrdý rock i současný jazz…

Album si Bárta se svými spoluhráči, tedy s basistou Robertem Balzarem, již zmíněným Mirkem Chyškou, hráčem na klávesy, trombón a perkuse Filipem Jelínkem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem vydali sami, ve vlastní režii, což by normálně nebylo třeba zmiňovat, řadového posluchače to koneckonců nezajímá – uvádím tuto skutečnost ovšem jakožto pojistku toho, že Maratonika zní tak, jak si přáli hudebníci, a ne, jak by si přálo velké vydavatelství, hrající spíše v řádu má dáti/dal než v termínech umělecké poctivosti, kreativity, osobitosti – prostě, za tím, co je nahráno, si umělci stojí a veškeré výtky jdou, musí jít, pouze na jejich hlavu.

Hned ale přiznávám, žádné výtky že nenacházím, a to ani kdybych byl sebehnidopišštější. A popravdě, nenacházím zde ani onu „větší vstřícnost“ vůči posluchačům, o níž ovšem hovoří spíše recenzenti než hudebníci sami. Hudba Maratoniky není těžká, není ani lehká.

Úvodní Dokud se někdo dívá nás naladí impresivními syntezátory s jemnou kytarou, Bártův zpěv, podmalovaný repetitivními perkusemi, zní naprosto étericky. Tak ale, bez nějakého forsírování, jakoby náhodou a zcela lehce, zlehka, Bárta zpívá na celém albu. A ještě něco: písně krásně ubíhají, jednotlivé aranžérské fórky si na první poslech ani neuvědomíme, což je pochvala.

Anglicky zpívaná Languages – z devíti kousků jsou dva v angličtině a texty nepsal Bárta, ale jeho přítelkyně Alžběta Plívová – by se jistě, a to nejen pro způsob zdvojeného zpěvu, ale i pro vedení melodické linky i celkovou aranži líbila Stingovi, což opět není výtka, ale pochvala, nejedná se naštěstí o nějaký klon. Stingovu stopu můžeme – chceme-li – nacházet i na jiných místech, proč ale…

Bárta textař si rád hraje s významy slov, libuje si ve slovních hříčkách, narážkách, soukromých odkazech, někdy jsou tak jeho texty hůře srozumitelné, což ale nevadí, vyvolávají určitou náladu, není třeba jim tedy nějak rozumět – proč ale nezmínit třeba odkaz na Máchův Máj v písni Romantik lyrik. A zpívá-li v téže písni „Kemně demotivován hraje na krajiny. V snách bloudí“, můžeme si pod tím každý představit něco jiného.

Vrátil bych se ještě k oné „vstřícnosti“ – ano, třeba písničku B'Artagnan, jež se nese na lehké vlně latiny, si bez mučení dovedu představit v komerčním rozhlase, ale, jasně, neuslyším ji tam… Zpívá-li ale Bárta v písni Pruhy III „jdu a cestou skládám, co se špatně poslouchá“, neberte ho, prosím, vážně – Maratonika se poslouchá skvěle, je to totiž skvělé album.

K poslechu je i na už probíhajícím turné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
před 10 hhodinami

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
před 13 hhodinami

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
před 15 hhodinami

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
28. 4. 2026

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
28. 4. 2026

Touha po dokonalosti nás dohání, upozorňuje Šindelka v Systémech něhy

Dvojnásobný držitel Litery za prózu Marek Šindelka vydal nový román Systémy něhy. Ve své zatím nejrozsáhlejší knize se zaměřil na vztah otce s dcerou a také na posedlost dokonalostí, která člověka může proměnit ve stroj.
27. 4. 2026

VideoRestaurátoři opravují největší sousoší na Karlově mostě

Na Karlově mostě pracují restaurátoři na renovaci barokního sousoší svatého Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana poustevníka. Jde o největší sochařské dílo na mostě. Kromě kompletního vyčištění také opraví části, u kterých hrozil pád. „Z přední strany se tam vloží nerezová armatura, která to bude fixovat,“ popisuje příklad technického řešení rozsáhlé praskliny restaurátor Jan Brabec. Práce odborníkům potrvají do konce léta a Galerii hlavního města Prahy, která postupně restauruje všech třicet soch a sousoší na mostě, vyjdou na bezmála milion korun.
25. 4. 2026

Major Zeman nebyl „jen“ krimi, jeho případy sloužily propagandě, ukazuje ÚSTR

Seriál 30 případů majora Zemana, vysílaný v sedmdesátých letech, promyšleně propojil populární krimi žánr s politickým zadáním, tedy ovlivnit u veřejnosti vnímání poválečných dějin. „Je to typická esence komunistické propagandy,“ poznamenal náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Kamil Nedvědický v pořadu 90’ ČT24 moderovaném Marianou Novotnou. Právě ÚSTR připravil ve spolupráci s Muzeem Police ČR a ČT cyklus přednášek, který poodkrývá kontext „českého Bonda normalizace“.
24. 4. 2026
Načítání...