Manifesta 9 – The Deep of the Modern

Neuvěřitelné – málokdy se populární mezinárodní výstava, veřejností přijímaná s patřičnou zvědavostí a zájmem, stane událostí harmonicky korunující emotivní a informační toky, dotýkající se významné oblasti lidského konání a technologického vývoje společnosti, tak, jako se to podařilo kurátorům letošní, již deváté Manifesty. Zvolili si poměrně obtížné, ale přesto zajímavé, pro mnohé nepřipravené návštěvníky asi i komplikované zadání. Kurátorský koncept letošního ročníku evropského bienále současného umění, jež se koná v belgickém Genku od 2. června do 30. září, zní: The Deep of the Modern.

Celý projekt, jinak by se to asi nazývat nemělo, je prezentován ve velké technologické budově úpraven uhlí v hornickém (neuvěřitelně urbanisticky i architektonicky zajímavém) městečku Waterschei u jedné z belgických „Ostrav“ živého, pulzujícího a elegantního Genku.

V budově nezávisle na Manifestě funguje Muzeum těžby uhlí, které v rozsáhlé expozici zaujímá zhruba polovinu jednoho z pater (o rozloze 6 000 m2). Kromě technologických zařízení, od lokomotiv před hunty po nejrůznější roboty, bagry a podobně, zde také najdeme víc než zajímavé údaje a dokumenty, hovořící o životě těch, kteří miliony tun uhlí ve zdejších většinou povrchových dolech těžili.

Vidíme nejen do jejich původně skrovných příbytků, ale také sledujeme výstavbu hornických sídlišť, koncipovaných a realizovaných posléze ve dvacátých letech jako bohatá anglická zahradní města. Vidíme doklady společenského života, oděvy, životy zájmových spolků , extrémně zajímavý a přitažlivý moment imigrace, kdy desetitisíce horníků od konce čtyřicátých let minulého století přicházely zejména z Itálie, posléze Řecka, řady zemí střední Evropy a nakonec i z Turecka a severní Afriky. Pozorujeme stopy jejich pohybu, jejich pozvolného začleňování do zdejší hornické, posléze už multinacionální komunity. Nečekané se stává emotivním, neznámé informace vytvářejí jasné podhoubí pro to, co bude následovat. Téma je zadáno – jsme v hornickém kraji se vším, co tato těžká a zraňující profese přináší.

Je to silné téma, jasně formující celou letošní Manifestu. A tak v dalších patrech sledujeme návazná rozměrná umělecká díla, komentující těžkou lidskou práci v nepřívětivém pracovním prostředí, sociální boje, nejrůznější tlaky, osamělý i otevřený život cizích národů v novém prostředí. Uvědomujeme si neodstranitelnou stopu povrchových dolů na tváři této obrovské pánve (Holandsko, Belgie, Porúří, Porýní). Pozvolna se úhel pohledu rozšiřuje o zcela současné výtvarné exhibice, z nichž řada v nekonečných dostupných prostorách vyznívá díky své monumentalitě velmi specificky, vždy však jako oslava tvrdé práce a existence, spojené s primitivní finální fází surovinového plundrování planety.

  • Manifesta 9 zdroj: Manifesta
  • Manifesta ve Waterschei zdroj: Manifesta

Pozvolně narůstající výtky vykořisťovaných nijak neoslabují celkové vyznění Manifesty, která při všem poselství je (až na výjimečně špatně nainstalovanou část posledního, třetího výstavního podlaží) stále excelentní a poctivou, angažovanou výtvarnou přehlídkou. K tomu všemu - kromě v padesátých letech takřka zlidovělé písně Marina, Marina, Marina, kterou na obrazovkách a z reproduktorů zpívá její interpret a autor Rocco Granata, syn z italské imigrantské hornické rodiny, a jazzové symfonie pro kvartet Davida Hammonse v jiné části výstavy - zní ve velkých prostorách takřka kolovrátkově, na dětský xylofon nahraná a nic netušícími diváky interpretovaná malou, systémem reproduktorů zesilovanou hračkou Internacionála, podtrhující převládající efekt výtky a odmítání.

Mezi mladými a novými autory zde nalezne pozorný divák díla (či jejich citace) od světových špiček – Bernda a Hilly Becherových, Christiana Boltanského, Marcela Duchampa, Maxe Ernsta, Richarda Longa, Henry Moorea, Heatha Robinsona, Denise Thorpeho, Barta van der Lecka, ale také Zdeňka Buriana.

Ač se letošní velké přehlídky, od Documenty po bienále v Benátkách, zabývaly stejnou oblastí vývoje současné společnosti, analyzovaly a kritizovaly mnohé nepřijatelné jevy dneška, je Manifesta naprosto konzistentním produktem, který by bylo škoda při hodnocení letošní výstavní sezony vynechat.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Dominanta nad Plzní má prvního kastelána a novou expozici

Zřícenina hradu Radyně ve Starém Plzenci u Plzně má poprvé v historii svého kastelána. Město získalo pozdně gotický strážní hrad postavený ve 14. století za vlády Karla IV. v roce 1920. Zříceninu, zdaleka viditelnou dominantu okolí, chce město za desítky milionů korun revitalizovat, už zadalo studii úprav. V letošní návštěvnické sezoně nabízí památka novou expozici.
před 3 hhodinami

Slovenští herci odříkají spolupráci s veřejnoprávní stanicí. Ta mluví o polarizaci

Ve slovenské kultuře pokračuje napětí. Někteří herci se rozhodli nespolupracovat s tamní veřejnoprávní televizí a rozhlasem, vedení stanice hovoří o zbytečném polarizování společnosti. Přetrvávají také výhrady části umělců vůči ministerstvu kultury v čele s Martinou Šimkovičovou. Kritika se dotýká možné cenzury, změn v podpoře umění i personálních čistek.
před 6 hhodinami

Kdo platí, rozkazuje, míní o financování ČT a ČRo Havel. Politizace není cíl, říká Šťastný

Vládní koalice představila návrh, podle kterého financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) přejde na stát. Podle předsedy TOP 09 Matěje Ondřeje Havla je cílem vlády dostat média veřejné služby pod politický vliv. Řekl to v Událostech, komentářích moderovaných Lukášem Dolanským. „Naším cílem nikdy nebylo jakýmkoli způsobem politizovat média veřejné služby,“ uvedl naopak ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé). Hosty byli také generální ředitelé ČT Hynek Chudárek a ČRo René Zavoral.
před 13 hhodinami

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
včera v 19:00

Komorní scéna Aréna uvádí hru inspirovanou zakázaným románem

Dramatik a dramaturg Tomáš Vůjtek připravil pro Komorní scénu Aréna v Ostravě novou hru. Pod názvem „Klaus Mann napsal Mefista“ hledá v osudech německého spisovatele i jeho zakázaného románu zamyšlení pro současnost.
včera v 17:00

Méně filmů i práce, kritizují Thompsonová či Bardem fúzi hollywoodských studií

Více než čtrnáct set hollywoodských herců, scenáristů, režisérů a dalších filmových profesionálů se s „jednoznačným nesouhlasem“ staví proti tomu, aby společnost Warner Bros. pohltil její konkurent Paramount. V otevřeném dopise vyjádřili obavy z dopadů, jaké by spojení dvou významných hollywoodských studií mohlo mít na už tak ohrožovaný filmový průmysl. Paramount naopak ujišťuje, že transakce přinese „více příležitostí pro práci“.
včera v 13:09

Zemřel trumpetista Václav Hybš. Spolupracoval s Gottem i Matuškou

Ve věku 90 let zemřel v neděli trumpetista, aranžér a kapelník Václav Hybš. Vystupoval s řadou známých interpretů populární hudby včetně Karla Gotta a Waldemara Matušky. Jeho orchestr byl především v 80. letech častým hostem na televizních obrazovkách, zejména v různých pořadech estrádního typu, televizních Silvestrech či v Televarieté. O jeho úmrtí informoval producent Jan Adam.
13. 4. 2026Aktualizováno13. 4. 2026

VideoRole si nehledám, najdou si mě, říká herečka Jana Nagyová

Pro generace diváků zůstane navždy spojena s princeznou Arabelou. Teď se ale na televizní obrazovky a filmová plátna vrací v rolích, které mají k pohádkové bezstarostnosti daleko. Po letech věnovaných rodině zažívá herečka Jana Nagyová svůj velký návrat, který potvrdila i v novém životopisném snímku Šampión o krasobruslaři Ondreji Nepelovi. „Role si nehledám, ty role si najdou mě,“ poznamenala v Interview ČT24, kde ji vyzpovídala Tereza Willoughby. „Už jsem nad věcí, zažila jsem v životě aplaus i kritiku i pády i smích,“ říká Nagyová. Lidem chce prý rozdávat radost a štěstí.
12. 4. 2026
Načítání...