Paříž - Kabaret Moulin Rouge za 120 let své existence prošel velkými změnami. Stěny dodnes zdobí prastaré plakáty a původní výzdoba, vše od kostýmů a vybavení po rozmístění osvětlení zůstává původní. Za touto pečlivě udržovanou image se však skrývá moderní zábavní atrakce 21. století se vším všudy. Mnohým Pařížanům a znalcům se to nelíbí, podle nich je dnešní Moulin Rouge jen karikaturou, pouhým stínem původního kabaretu.
Před první světovou válkou zde tančily ženy s nejrůznější minulostí, od klasicky vzdělaných baletek a žánrových umělkyň po celebrity dekadentních doupat z celého světa. „Dnes se snažíme za každou cenu zachovat architektonický ráz, styl a jedinečnou atmosféru Francie z konce předminulého století. Říká se, že díky práci postimpresionisty Toulouse-Lautreca do Moulin Rouge vstoupila nesmrtelnost,“ vysvětlil záměry vedení kabaretu Péhau-Ricau, marketingový ředitel známého kabaretu.
Snaha o změnu image
Striptýz a prostituce byly na počátku fungování součástí každého bouřlivého večera. I proto se dnes Moulin Rouge snaží svou image pozměnit. Ačkoliv ze své pikantní minulosti stále trochu těží - všechna představení jsou z jasných důvodů určena pouze dospělým -, dává důraz na uměleckou stránku vystoupení.
O hlubokých a vlivných kořenech jeho pověsti jakožto domu uvolněných mravů však svědčí i množství stejně pojmenovaných podniků: „Bojujeme nyní za změnu názvu několika desítek veřejných domů po celém světě. Moulin Rouge je přece jen chráněná značka,“ vysvětluje Péhau-Ricau.
Od otevřené erotiky a pověsti veřejného domu kabaret postupně přešel k lechtivé burlesce, muzikálu a provokativnímu kabaretu. „V hledišti dnes najdeme především turisty, pro které je návštěva ´Mlýna´ stejně zásadní součástí pařížské dovolené jako Eiffelovka nebo Louvre. I pro Pařížany ale začíná být kabaret opět po letech zajímavý,“ říká ředitel.
Umělec se podniku musí zcela oddat
Moulin Rouge patří mezi místa vrcholného umění a stejně jako známá světová divadla a opery své umělce pravidelně „stravuje“. Pro vystupování v Moulin Rouge musí splnit nejen přísná kritéria, ale navíc se od nich očekává, že za dobu fungování v mezinárodním týmu Moulin Rouge na sobě budou pracovat tak tvrdě jako nikdy.
„Lidé k nám chodí, aby prožili pravou francouzskou tradici. Nechceme nikam uhýbat, snažit se o bombastičnost, nějaký americký styl. V tomto smyslu si myslím, že jsou lidé vždy spokojeni. Každý večer máme plno,“ popisuje profilaci programu Péhau-Ricau.
Většina umělců končí s vážným poškozením kloubů, výjimkou nejsou pravidelná vyčerpání organismu a kolapsy. Vyžadováno je baletní vzdělání, akrobacie a gymnastika i moderní tanec. Moulin Rouge tak ukazuje krásná těla nejen ve vrcholném uměleckém, ale i fyzickém a psychickém vypětí. Skloubení uvolněné atmosféry a důstojné profesionality v kombinaci s uchováním staletých tradic nejspíše Moulin Rouge udrží na světové kabaretní špičce bez větších problémů i dlouho do budoucna.
Moulin Rouge nechal v roce 1889 postavit mecenáš Joseph Oller. Stojí kousek od romantického Montmartru a vykřičené čtvrti Pigalle. A na půl cesty mezi romantikou a erotikou se pohybuje jak jeho minulost, tak proslavená produkce. Marketingový ředitel kabaretu od mládí bydlel jen pár minut od Moulin Rouge. „Původně jsem chtěl pracovat ve sféře informačních technologií, ale svou pozici v Moulin Rouge považuji za osudovou a mnohem příjemnější,“ přiblížil v rozhovoru pro ČT svou nynější pozici v kabaretu.
