Do pražského Národního divadla přijel 29. ledna brněnský balet s celovečerním příběhem o nenaplněné lásce, který vytvořil renomovaný choreograf Youri Vàmos. Lucidor a Arabella je velkolepé divadelní drama se silným, promyšleně vypointovaným dějem. Ne zcela známé dílo zpracované podle literární předlohy Huga von Hofmannsthala bylo pro diváky v dobrém slova smyslu velkým překvapením.
Balet na hudbu Alexandra Glazunova měl v Brně premiéru na podzim 2012. Příběh dívky Lucile je situovaný do vídeňské atmosféry počátku dvacátého století. Její chudá ji matka přinutí, aby se vydávala za chlapce. Jen to totiž zbídačené ženě pomůže k tomu, aby získala dědictví určené pro nejmladšího mužského potomka, a dostala se tak z dluhů, ve kterých se utápí. Lucile tedy vyrůstá jako chlapec a skrývá se pod jménem Lucidor. Nese tento nesmyslný úděl statečně, popírá svou ženskost a obětuje vlastní štěstí, což je sice těžké, ale daří se jí to - až do chvíle, kdy v období dospívání potká osudovou životní lásku, Vladimíra. Hluboce se do něj zamiluje a od té chvíle vše neodvratně směřuje k tragickému konci.
Jak je u Vàmosových baletů obvyklé, vzpomeňme třeba na nedávné inscenace pražského Národního divadla a Státní opery Othello nebo Spící krasavice – poslední dcera cara, i v tomto díle jsou všechny hlavní psychologicky složité postavy velmi dobře dramaticky vystavěny. Choreograf se u každé z nich do detailu věnuje rozboru charakteru a stavů její mysli. Vàmosův osobitý styl vychází z klasické taneční techniky, přitom klade velký důraz na výraz. Jeho gesta nejsou patetická, ale i to sebemenší má svůj význam. Vše je tak pro diváka dobře srozumitelné. Scéna je poměrně jednoduše a střízlivě řešená, tanec tak nic neruší, ba naopak, toto pojetí umožňuje dokonalé vyznění jednotlivých dramatických obrazů.
V titulní dvojroli Lucile/Lucidora doslova září Ivona Jeličová, tanečnice, která byla za svůj mimořádný výkon v inscenaci nominována i na cenu Thálie za rok 2012. Věřím, že ji získá, protože si ji opravdu zaslouží. Nejen, že disponuje velmi kvalitní a precizní technikou, využívá také beze zbytku své velké dramatické schopnosti. Velmi přesně dokázala vystihnout a zprostředkovat publiku, jak se zapírání sama sebe postupně stává nesnesitelným, jak ji vnitřně sžírá popírání vlastní identity, jak se v ní hromadí a posléze derou na povrch stále silnější pocity zoufalství a zmaru.
Jeličová je vynikající v měkce ženských tanečních pasážích prodchnutých touhou a emocemi, ve kterých tančí na špičkách, v okamžení dokáže být ale stejně přesvědčivá i v polohách mužských. Bravurně zvládá každičké gesto i výraz a s muži si v ničem nezadá ani v pánských krokových vazbách nebo tours en l'air. Velmi charismatickým, zkušeným a spolehlivým partnerem Jeličové je Filip Veverka v roli Vladimíra. Nádherný je jejich společný, velmi sugestivní závěrečný duet.
Lucidor a Arabella je neotřelý, napínavý, tanečně i emocionálně bohatý celovečerní balet. Byl pro mě velkým divadelním zážitkem. V Národním divadle v Brně ho v této sezoně můžete vidět nejdříve 27. dubna.
