Ostrava - Zazvonil zvonec a festivalu je konec. Colours of Ostrava včera v noci definitivně zavřely za posledním návštěvníkem brány a zakončily tak čtyřdenní hudební oslavy. Od čtvrtka do neděle se v areálu vystřídalo kolem čtyřiceti tisíc návštěvníků. Ten poslední, kdo měl tu čest spatřit jejich rozjařené obličeje a vychutnávat si ohlušující potlesk, byl britský zpěvák John Newman. Jeho tančírna ve stylu retra, soulu a nenásilného popu byla skvělou volbou, jak se s akcí rozloučit.
Nedělní večer příjemně načali Chinaski. V zapadajícím slunci zněla nostalgie a také peprnější slova. Kapela v čele s Michalem Malátným totiž neváhala ve své diskografii zalovit opravdu hluboko a došlo tak třeba na Punčocháče nebo na slavnou Vinárnu u Valdštejna, u níž si malé děti raději zacpávaly uši.
Z nostalgie do romantické melancholie se Colours pokusili přenést The National. Současná jednička americké scény však doplatila na denní světlo i na to, že v Česku není tato nemainstreamově založená pětice stále známá. Jinak kouzelnou atmosféry jejich desek se jim tedy naživo na publikum přenést nepodařilo. Zatímco kytary na protější stagei střídali švédští afrobeatoví experimentátoři Goat, pod hlavním pódiem se shromažďovaly davy, aby na poslední koncert festivalu chytili dobrý „flek“.
Příběh kariéry Johna Newmana zcela popírá teorii, že chozením do barů si člověk zadělává tak akorát na cirhózu jater. Ještě před dvěma lety se v jednom takovém restauračním zařízení budoucí hvězda poflakovala a narazila na další hvězdu - Pierse Aggeta z elektronických Rudimental. A než se showbyznys nadál, společně válcovali hitparády se singly Feel The Love (tento song Newman slyšel v nemocnici při čekání na operaci nezhoubného nádoru v hlavě) a Not Giving In. Pak už to šlo ráz na ráz. Čtyřiadvacátník natočil debut Tribute s mega hitem Love Me Again a od té doby sbírá jen chválu.
V bílém obleku, v apartních mokasínách a s pomádou ve vlasech následoval své přiznané idoly černošského soulu. Za zvuků úvodní Tribute vtančil na scénu, kterou zdobily projekce zlatavých nitek svítících do noci. Úsměvy sice šetřil, to se však nedalo říct o tanci. Nebál se předvádět ty nejšílenější kreace, které se dost možná naučil v obýváku, k jeho pop soulu ale dokonale sedly.
Těžko říct, zdali Newmanovi k jeho hlasu dopomohly probdělé „pařící“ noci v Leedsu a Londýně, jeho rozpoznatelnost je zkrátka neoddiskutovatelná. Na mužského interpreta nezvykle vysoké položení ve výškách charismaticky dorovnává podkresem „chlapského“ chrapláku.
Během příliš krátké hodiny stihl zpěvák přehrát svůj debut, s nímž přítomné odpoutal od země. Newman potvrdil, že velké hity nedělají složité akordy a občas prostě stojí za to nechat se odnést veselými melodiemi s obyčejnými texty o lásce, životě či zradě. Spolupráci publika měl tedy John zaručenou a patřičně si ji užíval. V určitých momentech působil až moc světácky nebo uměle, takových záblesků však bylo pomálu. Colours of Ostrava zakončil bezstarostně a o to koneckonců šlo.
Co se ještě dělo na Colours? Pusťte si video:
