Londýn - Zahraniční premiéru nejnovější hry Václava Havla Odcházení uvedlo v pátek večer londýnské divadlo Orange Tree. Hru nastudoval umělecký šéf divadla Sam Walters. Premiéroví diváci ji ve vyprodaném hledišti přijali nadšeně a vděčně reagovali nejen na vývoj na jevišti, ale i na autorovy komentáře k ději, čtené anglicky ze záznamu.
Užíval jsem si to, řekl britský dramatik Tom Stoppard, který patří k Havlovým přátelům. Hru přeložil tradiční překladatel mnoha českých autorů do angličtiny Paul Wilson a hlavní roli kancléře Riegera hrál Geoffrey Bevers.
Podle Wilsona je Odcházení (v angličtině Leaving) na rozdíl třeba od hry Vyrozumění méně vázáno na dobu vzniku. „Hra má absolutně univerzální téma. Je to téma člověka, který odchází z politické funkce a má v tom obrovské potíže. Myslím, že tato postkomunistická hra má daleko větší šance vyznít ve světě, než doma,“ uvedl po premiéře překladatel.
Světovou premiéru mělo Odcházení v květnu v pražském Divadle Archa v režii Davida Radoka a v českém tisku se setkalo s vesměs pochvalnými recenzemi.
„Havel byl známý hlavně svou činností mimo divadlo - životem a politikou - což může být pro autora nevýhoda. Ale je jedním z nejlepších světových dramatiků,“ prohlásil režisér Walters, který režíruje Havlovy hry už od konce 70. let.
Walters režíroval v Orange Tree i britské premiéry starších Havlových her Audience, Vernisáž a Protest a výrazně přispěl k jejich popularitě v Británii. Audienci začalo divadlo zkoušet těsně před zveřejněním prohlášení Charty 77 v lednu 1977.
„Odcházení je humorná i smutná hra, je o velkých věcech, o politice, ale i o osobních osudech. Ale je to obtížný text a doufám, že to nezkazíme. Havel přijede naštěstí až za týden a budeme moci Odcházení několikrát zahrát,“ dodal Walters s úsměvem.
Havel totiž přijede na představení své hry do Londýna až v pátek příští týden. Dodal však své scénické poznámky, jimiž - se svým nezaměnitelným akcentem, jak podotkl Walters - komentuje výkony herců, motivaci postav i vlastní autorské přemítání. Londýnští diváci na ně reagovali přinejmenším stejně spontánně jako na vlastní děj.
Wilson pracoval na překladu hry od loňska. „Hrubý překlad jsem měl hotový asi za 14 dní a pak jsem mluvil s lidmi, kteří mi pomáhali, a s Havlem - neznal jsem totiž některé slangové výrazy. To mě dost překvapilo,“ prohlásil Wilson, který žil v tehdejším Československu deset let do svého vyhoštění v roce 1977 a hrál i s rockovou kapelou The Plastic People of the Universe. Překládal do angličtiny knihy Josefa Škvoreckého a Bohumila Hrabala a z Havlových her Žebráckou operu a Vyrozumění, stejně jako řadu jeho knížek, naposledy Stručně, prosím.
„Pak Odcházení přečetl Stoppard a měl asi 30 návrhů, aby to bylo jasnější a víc ˙anglický˙,“ řekl Kanaďan Wilson. „Byl to proces, který ještě není hotový. Poslouchal jsem místa, která bych ještě zlepšil,“ dodal po premiéře.
Wilsona potěšilo, že jako scénická hudba zazněl i úryvek z „Plastiků“. „Bylo to krásný překvapení. Myslím, že i Havel bude mít z toho radost, protože vždy chtěl, aby se tyhle dva proudy spojily, v jeho životě i umělecky,“ řekl Wilson v narážce na to, že Havel se v 70. letech za komunismu angažoval na ochranu pronásledovaných členů The Plastic People.
Divadlo Orange Tree věnovalo Havlovi celý podzimní repertoár. Až do poloviny prosince bude uvádět Odcházení a kromě toho se budou hrát i další Havlovy hry Horský hotel, Audience, Vernisáž a Protest.
