Mladá čtveřice výtvarných umělců z pražské Akademie výtvarného umění by chtěla, aby jejich obrazům a sochám rozuměl doslova Eskymák. Svými díly reagují na nesrozumitelnost moderního umění a technicky navazují tam, kde se přetrhla nit dvacátého století. Společnou mají lásku ke klasickému řemeslu a vědomostem i výstavu v Galerii AVU.
Podstatou práce Martina Žáka je znalost anatomie a technologie. Pracuje s osobními, mnohdy až éterickými náměty. „Lidé nerozumí tomu, co se vlastně v mnoha galeriích dneska odehrává, a právě figura, lidská postava, je to, co je nám nejbližší,“ vysvětluje.
Klára Sedlo se snaží klasickou malbu pochopit a podmanit. Nejsilněji ji inspiruje symbolismus - spojení realistické malby a lidského podvědomí. „Nechci mít svázané ruce tím, že něco nezvládnu namalovat a že zvládnutí řemesla nám dá svobodu k uměleckému vyjádření. Část studentů i umělecké scény vnímá řemeslo spíš jako překážku,“ svěřuje se se svým náhledem na umění.
Naopak Sebastian Wojnar chápe řemeslo jako stavební kámen, o který se může opřít. „Dává určitou jistotu, abych mohl technicky rozvíjet to, co jsem si v hlavě vymyslel a chtěl bych to nějakým způsobem ztvárnit,“ říká. Ve své tvorbě zaostřuje na siluety a obrazové linie, kterými drží sochy pohromadě.
Pro absolventa akademie Tomáše Honze je typická příprava v plenéru, úprava skic v počítači a nakonec klasická malba v ateliéru. Z jeho tichých a tajemných krajin je cítit napětí a očekávání. „Opravdu respektuji umění, které se dělalo dřív, a chtěl bych na něj navázat. Ale zároveň musím přiznat, že jsem umělec, který žije v současné době,“ podotýká.
Čtveřice se shoduje, že akademií vzdělání nekončí, zdokonalovat a tím se osvobozovat chtějí celý život. Jak se jim to zatím daří, mohou návštěvníci v Galerii AVU posoudit do 3. listopadu.
