Jeho prostorová leporela vycházela po celém světě, v Československu byl ale Rudolf Lukeš zakázaným autorem. Teprve před pár lety začal jeho knížky vydávat Albatros. Lukešova leporela představuje do konce června také výstava v pražské Malostranské besedě.
Leporela, jaká svět viděl... československé děti ale ne
Pražského rodáka postupně studium vedlo k výtvarným profesím. „Vystudoval ČVUT a Akademii výtvarných umění u profesora Fragnera. Záhy poté se stal nejmladším filmovým architektem na Barrandově,“ shrnuje výtvarníkův životopis jeho dcera Barbora Lukešová.
Ještě před rokem 1948 stihl natočit několik filmů s Václavem Gajerem nebo Jiřím Krejčíkem. Po únorovém převratu ale odmítl vstoupit do KSČ a jako kádrově nevhodný byl propuštěn z práce. Živil se jako písmomalíř a lakýrník.
„Vydavatelství Artia, které působilo po celém světě, vyhlásilo soutěž na leporela, kterou táta anonymně vyhrál. Tím se jeho život prudce změnil,“ odkrývá další život svého otce Barbora Lukešová.
Československé děti si jeho leporely listovat nemohly, v zahraničí ale měla velký úspěch. V polovině šedesátých let dostal dokonce pozvání na londýnský knižní veletrh, kde se setkal s královnou. Pro Rudolfa Lukeše to byla alespoň částečná satisfakce, českého vydání svých knih se ale nedožil. Zemřel v roce 1976.