Praha – Americký divadelní režisér, scénograf a dramatik Robert Wilson se po osmi letech vrátil do Národního divadla, kde nastudoval hned dvě inscenace – s operním souborem Janáčkovu Káťu Kabanovou a činoherním souborem Čapkovu Věc Makropulos. Dnes večer tento originální tvůrce pozval, v rámci celovečerního programu Lecture / Performance / Demonstration na Nové scéně ND, diváky do působivého vesmíru své osobité estetitky.
Lekce z tvůrčího vesmíru Roberta Wilsona
Během dvouhodinové autorské zpovědi doprovázené projekcí měli návštěvníci Nové scény možnost detailně se seznámit s Wilsonovou režijní metodou a nahlédnou do tajů jeho tvůrčího procesu. "Poprvé se českým divákům naskýtá příležitost seznámit se s Wilsonovou metodou a uměleckým názorem i jinak než jen prostřednictvím jeho inscenací. Ve své lekci se Wilson představuje jako jevištní solitér, poutavým a často odlehčeným vyprávěním udrží pozornost publika celé dvě hodiny. Se svou masterclass Wilson nevystupuje často, pro Novou scénu Národního divadla je to mimořádná událost," uvedl k projektu dramaturg Nové scény Daniel Přibyl.
Wilson se v masterclass vrací ke svým stěžejním autorským projektům, jakými jsou například Deafman Glance, A Letter for Queen Victoria, Einstein on the Beach (vytvořeno ve spolupráci s Philipem Glassem), The CIVIL warS a The Black Rider, stejně jako k inovativním interpretacím klasických témat, např. Pucciniho Madame Butterfly, Wagnerovu Prstenu Nibelungově, Mozartově Kouzelné flétně, Ibsenovu Peeru Gyntovi či Kvartetu Heinera Müllera.
GALERIE
videogallery_39895
„Byl to především průřez jeho ranou tvorbou, začínal svými nejranějšími inscenacemi i začátkem toho, jak se dostal k režírování v 60. letech. Na přelomu 60. a 70. let vznikly jeho stěžejní inscenace, které dnes publiku detailně popisoval,“ dodal k večeru Přibyl. "Wilson dává nahlédnout do toho, jak vzniká jeho rukopis, doslova estetický vesmír, který je nesmírně bohatý, což teď mimo jiné ukazuje v inscenaci, kterou připravuje pro Národní divadlo."
V pražském Národním divadle pracoval Wilson poprvé v roce 2002, kdy s operním souborem nastudoval Janáčkův Osud. V současné době ND uvádí v jeho nastudování operu Káťa Kabanová (nejbližší repríza: 13. 11.) a 18. listopadu bude mít ve Stavovském divadle premiéru Čapkova hra Věc Makropulos.
ROBERT WILSON (* 1944) jr., dramatik, terapeut, tvůrce originálních, výtvarně bohatých, neliterárních a surrealistických inscenací, které bývají označovány také jako „opery mlčení“. Wilson, vzděláním malíř a architekt, vycházel ze své dlouholeté terapeutické praxe s mentálně a tělesně postiženými dětmi: dospěl k unikátní estetické formě, která rušila konvenční vnímání času a pohybu a uváděla diváka do jiných, dosud nepoznaných sfér vědomí a jiného vidění světa.
"Probíhá v nás…
… řada pomalých procesů, které si plně neuvědomujeme. Chci, aby si herci uvědomili každý sebemenší pohyb těla a jeho vztah k prostoru, v němž se pohybují. Čím pomaleji se pohybují, tím více vidíme."
Wilsonovy inscenace často nerozvíjejí ani fabuli, ani postavy; jsou to řetězce kaleidoskopicky se měnících, pečlivě komponovaných obrazů, plných simultánních a vzájemně nesouvisejících lidských akcí a divadelních efektů, vytvářených bohatou scénografií, divadelní technikou, kostýmy, množstvím rekvizit, masek, loutek, živých zvířat a – zvláště v raných inscenacích – i velkým komparsem (někdy i více než sto lidí), složeným výlučně z amatérů. Režijní instrukce se často omezují jen na místo a druh činnosti – obvykle obyčejných a běžných – jako chůze, popíjení čaje, ukládání kamene… Pro mnohahodinové Wilsonovy inscenace je typický pohyb, zpomalený až do krajností.
GALERIE
Christina Vasileva (Katěrina) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová