Lehce probuzený Jan Budař klame tělem - a skvěle

Lehce probuzený, nové album Jana Budaře a jeho Eliščina bandu, potvrzuje, že Budař není pouze výtečný herec, ale stejně tak dobrý písničkář.

Zdálo by se, že tři alba za šest let není zrovna moc. Když si ovšem dosavadní Budařovy počiny položíme vedle sebe, vidíme, jak se desku od desky zlepšuje – říká se tomu, možná poněkud klišovitě, že nachází svůj hlas. Samozřejmě že tomu tak je, a to nejen hudebně, ale i textařsky, nemluvě o pěveckém projevu.

Již jeho debut Uletěl orlovi (2006) nabízel písně, které se snažily pohlédnout na lásku trochu jiným okem, než tomu povětšinou v písních bývá. A vůbec nevadilo, že vlastně celé album pojednávalo o lásce, ostatně, hlásil to již v prvních verších první písně: „Neptej se mě, prosím tebe, má milá / proč jsou všechny písně o lásce…“ Proč i on se místo odpovědi tomuto tématu věnoval, ví jen on sám, pravdou je, že láska se v různé podobě prolíná celou jeho písničkářskou tvorbou. Ale, proč ne… Nicméně, z jeho druhé desky Proměna (2008) již hormony tolik neprosakují, najdeme zde třeba i písničku Hajzlpapír, chleba a cola, v níž se po svém popasovává s krizí středního věku, stejně jako Ukolébavku pro velké děti, v níž balancuje mezi dětstvím a dospělostí, aniž by se rozhodl, kde vlastně stojí (a chce stát).

Hudebně ho na všech albech doprovází, a dodejme, že výtečně, Eliščin band (v základní sestavě Roman Jedlička – kytary, Adam Koller – bicí a Daniel Šváb – basa, plus řada různých hostů), přičemž stylově se pohybuje někde mezi rockovým písničkářstvím a šansonem. Muzikanti ctí ducha písní, doprovází citlivě, často spíše „tiše“, přesto však dostatečně slyšitelně a důrazně.

Na novém albu slyšíme jak Budaře, tak kapelu v důvěrně známé poloze. Co ani tentokráte nechybí, je obligátní humor a nadhled, schopnost sebeironie – s tím ostatně Budař neměl problém ani v jiných svých rolích, ať již filmových, či když pro jeden časopis popisoval své snahy uspět ve světové konkurenci v seriálu Honza Goes to Hollywood.

Úvodní Lehce probuzený začíná přes minutu dlouhým dialogem s poněkud obskurní kartářkou na telefonu, po němž následuje text o hledání duchovna, návštěvách kurzů a „čištění čaker“; ovšem závěrečnému konstatování „jsem probuzený, všechno dává smysl / jsem probuzený a mám klidnou mysl“ věřit můžeme a nemusíme. Spíše se vkrádá pocit, že si zde Budař dělá srandu nejen z celého toho kšeftu s „duchovnem“, ale i ze sebe, jako by říkal: Ano, i já v tom jedu, rád bych tomu věřil, ale nejde mi to…

Podobně se ironizuje v písničce Jsem spokojenej (Nechť jsou šťastný všechny bytosti), kdy posluchače (a sebe) tak usilovně přesvědčuje, jak že je spokojený, až mu to snad uvěříme, pak ovšem přijde závěr: „Nasměju se klidně úplně sám, já na to mám“ – a teď, jak to je? Obojakost umocňuje i hudba, úvodní romantizující rozkládané akordy na klavíru jsou vystřídány ostrým rockovým doprovodem.

Pěkně odpíchnutý Ježíšek je výčtem milostných nezdarů, podávaných ovšem s vtipem, Miss vesmír si dělá srandu ze sebestřednosti a hlouposti adeptek přehlídkových mol, v druhém plánu to ale může být i ťafka narcismu autora samotného. Opět ale s humorem a nadhledem a my zase tápeme: Skutečně si Budař myslí, že je nejhezčí (a obranářsky to shazuje), anebo šlehá kolem sebe? Odhaluje se, anebo jde pouze o rafinovanou hru? Pochyby ale můžeme odhodit (ne rybám) v písni Maják, trpkém seznání, jak že to s jeho milovanou je, stejně jednoznačně vyznívá i vyznání Šťastná.

Janu Budařovi se podařilo složit a nahrát zatím nejvydařenější album, a to i díky své kapele. A my teď jen můžeme doufat, že tyto inteligentní písničky uslyšíme nejen z desky, ale že si jich všimnou i rozhlasoví dramaturgové, svými kvalitami totiž vysoce převyšují většinu plytkého domácího popu – čímž je ale vlastně i řečeno, že je z našich stanic spíš neuslyšíme. A to je škoda.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Do Liberce se před Vánoci vrací Louskáček

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvede baletní představení Louskáček. Vánoční příběh na hudbu Petra Iljiče Čajkovského je jedním z nejznámějších titulů klasického baletního repertoáru. Na liberecké jeviště se vrací po čtrnácti letech.
včera v 17:41‌‌

Byla pro mě paní z padesátikoruny, říká o Anežce České její představitelka

U příležitosti výročí svatořečení Anežky České, k němuž došlo pár dní před sametovou revolucí, představila Česká televize v kinosále Pražského hradu dvoudílnou televizní minisérii Anežka. V programu ČT se historický příběh o osudu přemyslovské princezny objeví v první polovině prosince.
včera v 13:54‌‌

VideoFilmové premiéry: Vánoční koleda, Můj pes Barry či Návrat do neznámé země

Tuzemská kina od čtvrtka promítají dvanáct premiérových snímků. Mezi nimi nové zpracování Dickensovy povídky, tentokrát pod názvem Ebenezer: Vánoční koleda s Johnny Deppem v roli chamtivého podivína. Český režisér David Balda natočil s mezinárodním hereckým obsazením thriller Manipulation o mocné elitní skupině. V hororu Viktoriánské psycho skrývá guvernantka na odlehlém sídle své psychopatické sklony. Naopak dojemný rodinný příběh nabízí Můj pes Barry inspirovaný legendou o slavném záchranářském psovi. A tuzemský dokument Návrat do neznámé země je vizuálně vystavěným portrétem věhlasného choreografa Jiřího Kyliána a jeho celoživotní múzy Sabine Kupferbergové.
včera v 11:37‌‌

Obrazem: Českou cenu za architekturu získala jihlavská multifunkční aréna

Letošní Českou cenu za architekturu získala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Porotci ocenili promyšlenost veřejné stavby, která propojuje sport, kulturu a každodenní život města. Kromě hlavní ceny aréna získala také cenu veřejnosti. Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof už za jihlavskou arénu obdrželi Grand Prix Architektů v Národní ceně za architekturu 2026.
včera v 10:57‌‌

Nemám žádné české písně, ale kdo ví, třeba nějaká vznikne, říká LP

V Česku vystoupila americká hudebnice LP. Bezmála pěti tisícům fanoušků v hlavním městě představila nové album Room 12, které zčásti vznikalo také v Praze. Pětačtyřicetiletá LP se proslavila před deseti lety hitem Lost On You. S umělkyní hovořil redaktor ČT Petr Adámek. V rozhovoru LP mimo jiné mluví o emocích, které podle ní převládají na novém albu, o důležitosti tématu lásky v její tvorbě i o tom, že nyní sice nemá žádnou píseň v češtině, „ale kdo ví, třeba nějaká vznikne“.
12. 11. 2026‌‌

Příběh Alžířanky s proříznutým hrdlem před soudem. Pomlouvačná kampaň, říká spisovatel

Před dvěma lety vydal francouzsko-alžírský spisovatel Kámel Daúd román Houris o ženě, jíž islamisté během občanské války prořízli hrdlo. V listopadu ho soud v Alžíru odsoudil v nepřítomnosti k pěti letům vězení. Rozsudek platí i pro Daúdovu manželku, psychiatričku, prý ke knize poskytla detaily o jedné ze svých klientek. Jde už o druhý trest za knihu Houris, který literát dostal. On mluví o politicky motivované kauze.
12. 11. 2026‌‌

Během 24 hodin se našly dva obrazy Caravaggia, hlásí kunsthistorici

Jen v rozmezí několika hodin potvrdili historici umění nezávisle na sobě pravost dvou obrazů Michelangela da Merisi, známějšího pod jménem Caravaggio. Italský raně barokní malíř po sobě nezanechal mnoho děl, proto objevení jakékoliv jeho další malby je ve výtvarném světě událostí. Každé takové oznámení ale provází i obezřetnost, s jednoznačnou pravostí tohoto starého mistra je to totiž ošemetné.
11. 11. 2026‌‌

Budiž světlo, hlásal Pešánek. Jeho velkolepé vize ale zůstaly zčásti na papíře

Lounské Studio Prona, spjaté s Galerií Benedikta Rejta, připravilo výstavu K nové epoše: Zdeněk Pešánek a dědictví světla. Nabízí nejenom pohled na tvorbu tohoto umělce, zároveň představuje díla tvůrců mladší a střední generace, kteří se Pešánkovým odkazem inspirovali či na něj jakkoli navazují.
11. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.