Poutník, provázen Mámením a Všezvědem Všudybudem, prochází městem a hledá povolání pro své tělo a duši. Dlouho ale naráží jen na klam a marnost, dokud se neobrátí do vlastního srdce, kde nachází Boha. Labyrint světa a ráj srdce dopsal Jan Amos Komenský v roce 1623. I po čtyřech stech letech je poutníkovo hledání aktuální, nepochybuje komeniolog Jan Hábl. „Protože Komenskému se podařilo pojmenovat asi to nejdůležitější pro člověka a pro lidstvo,“ dodává.
Labyrint světa je v člověku, proto mu rozumíme, říká komeniolog k čtyřstému výročí díla
Rozhovor s Janem Háblem (zdroj: ČT24)
Před několika lety vydal Jan Hábl knihu Labyrint upgrade. Před psaním si položil otázku: Kdyby Komenský žil dnes, čemu by se smál a nad čím by poplakal? Došel k závěru, že odpovědi dnešních lidí by se od současníků „Učitele národů“ ze sedmnáctého století zas tolik nelišily.
„Labyrint světa a ráj srdce se pořád čte, protože té knize pořád rozumíme. Labyrint světa není ve světě, ale je v člověku. To my jsme komplikovaní, my jsme rozporuplní, my hledáme smysl,“ říká Hábl.
Tehdy jednatřicetiletý Komenský své vidění světa psal v době, kdy přišel téměř o všechno – majetek, rodinu (jeho první žena a děti zemřely na mor), komunitu ve Fulneku, kde působil jako kazatel Jednoty bratrské, ale po stavovském povstání byl nucen odejít a skrývat se. Jeho knihy byly v pobělohorské době páleny na náměstí.
„Kde má člověk hledat smysl života, když přijde o všechno? Komenský vzpomíná, že tenkrát, se mu ani nechtělo žít. Pak právě sedl a téměř terapeuticky sepsal odpověď na to všechno utrpení,“ dodává Hábl.
Komenský se inspiroval i na nebezpečné plavbě
Poprvé Labyrint světa a ráj srdce vyšel v roce 1631, druhé vydání přišlo o více než tři dekády později. Komenský se ke knize opakovaně vracel, upravoval ji a doplňoval.
Například pod vlivem cesty do Londýna, během níž se jeho loď dostala do bouře a málem ztroskotala, rozšířil původně suchozemský labyrint, vypodobněný jako město obehnané hradbami, o kapitolu o mořeplavbě.
„Ale i další věci upravoval podle toho, co v životě zažíval. Reagoval na problémy doby – a ony ty problémy byly velké a docela podobné těm našim. Uvažte: pandemie, tenkrát morová, třicetiletá válka… A spousta dalších věcí, i filozofičtějších, celá problematika lidského povolání, lidského cíle, marnost a bída a šalba tohoto světa, proč si vlastně lžeme, proč si ubližujeme, a co s tím. O tom byl původní Labyrint,“ upřesnil Hábl.
Až věčné trvání
Labyrint světa a ráj srdce se nestal bestsellerem přes noc jako třeba Komenského Brána jazyků otevřená, která ulehčovala způsob, jak se učit cizím řečem. Věhlas knihy se ale šířil, zejména pak po Komenského smrti, i díky překladům do němčiny, angličtiny či dokonce japonštiny.
Už tehdy se toto Komenského dílo řadilo k nejdůležitějším v literatuře baroka. „Nebyl to ten úžasný jazyk, který Komenský užil, krásná alegorie a přirovnání,“ popisuje Jan Hábl, čím zrovna Labyrint vynikl nad ostatní barokní texty, „ale Komenský se dotkl něčeho hluboce lidského; totiž jak to vypadá, když člověk upíná svůj život k něčemu, co je dočasné, a jak to vypadá, když žijete pro něco, co má – Komenský by řekl – až věčné trvání.“
V roce 2019 vyšel Labyrint světa a ráj srdce v novém „překladu“, vedle původního textu z roku 1623 kniha obsahuje Komenského slova „přeložená“ do češtiny jednadvacátého století. Publikace obdržela cenu Magnesia Litera za nakladatelský počin.
- Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází