Minulý týden uvedlo pražské Divadlo v Rytířské v překladu Heleny Stachové premiéru tragikomedie Smlouva polského dramatika Slawomira Mrožka. Hlavní party svěřil režisér Petr Kracik Miroslavu Etzlerovi a Karlovi Zimovi. Jejich psychický i fyzický antagonismus funguje na první dobrou.
Inscenace pojednává o zámožném muži, který ztratil smysl života a paradoxně ho znovu nalézá v kontaktu se zaměstnancem hotelu, v němž žije. A to i přesto, že si ho původně najal jako svého vraha. Smlouva má detektivní zápletku, jízlivý humor a nepředvídatelnou pointu. Stárnoucí dramatik, jehož scénáře už nechce žádná ze slavných filmových společností, nedokáže žít „venku“, totiž mimo zdi hotelového apartmá, kde se cítí v bezpečí, tedy do určité doby.
Magnus (Miroslav Etzler) poznává, že je úspěšnost ve vnějším světě relativní. Pobývá v poklidu hotelového divadla, které vede, a dopřává si šampaňského, dokud mu nezačnou docházet finance. K bodu zlomu přispěje smrt jeho přítele i mazanost nového portýra (Karel Zima), který se bez servítků ujímá zločineckého úkolu nájemného zabijáka. Jak nečekaně sprovodit podivínského stálého hosta ze světa, zůstává otázkou. Ďábelskost obsahu smlouvy dodává příběhu vzrušení, motivy plánovaného konce, konzultované se stále více vystrašenou obětí, dovádí ad absurdum.
Lobby bar švýcarského hotelu Rezidence je jediným prostředím kusu, nehybnou dekorací zašlé slávy. Jednota místa podtrhuje statičnost Magnusovy momentální existence, dynamiku přináší napínavý dialog a černý humor. "Hra Smlouva mě překvapila především svým neotřelým vtipem a sarkasmem, kterým Mrožek zpracoval témata, jako je xenofobie, arogance, moc, terorismus, ale i láska k bližnímu a tajemno života," říká režisér Petr Kracik, který rovněž navrhl scénu. Jeho neokázalá režie sleduje nejdrobnější nuance zvláštního vztahu dvou mužů myslících výhradně na osobní prospěch.
Portýr je nositelem vzruchu a změny, spisovatel naopak stagnace. Magnus sedí na pódiu ještě před začátkem hry, jeho protihráč přibíhá z hlediště a aktivizuje diváky. Je totálním narušením idyly, která stejně byla jen zdánlivou. Chrastí klíči od pokojů, ovládá osvětlení, doplňuje alkohol, vyřizuje telefonáty. Postupně odhaluje svou „poker face“, stává se lidovějším, ale o to více necitelným. Karel Zima si roli manipulátora vychutnává, nejdříve předvede jen skicu povahy, poté ji s gustem promění v definitivu gaunera schopného velkého gesta.
Miroslav Etzler vzezřením i výrazovým rejstříkem dorostl hereckého formátu Václava Vosky, což jsem si uvědomila už při loňské inscenaci Divadla v Řeznické Červená, kde hraje slavného malíře Marka Rothka, a kde mu rovněž čile sekunduje mladší kolega (Martin Kraus). Smlouva znamená partnerství a rovnocennost, jak zdůrazňuje text hry. Také hercům se rovnováha daří. Dociluje jí každý po svém. Etzler suchým humorem, hlasem, mimikou. Většinu děje sedí v křesle, ale o nudě nemůže být řeč, přitom má pouze dvě hlavní rekvizity: sklenku whisky a černé brýle. Zima boduje perfektním držením formy v první půlce a až cynickou uvolněností image i mluvy v té druhé.
S pojetím děje je v souladu i pokojová scéna, využívající dekorativnost sálu a zdobného portálu nad jevištěm. Křeslo, stolek, intimní lampičky, elegantní výmalba. Hudební motiv houslí a pár reprodukovaných slov o kvalitě poskytovaných služeb v začátku příběhu. Toť vše. Ostatní naplňuje poctivé herectví, které své diváky do Divadla v Rytířské hravě přivede. V nejbližší repríze už 8. listopadu.
