Paříž – V prestižní edici la Pléiade nakladatelství Gallimard dnes vychází souborné dílo spisovatele Milana Kundery. Jak konstatují francouzští komentátoři, sám Kundera sleduje šum kolem sebe nevzrušeně, a to i přesto, že je česko-francouzský spisovatel teprve čtrnáctým autorem, který se takové pocty dožil. Dva svazky, vázané v kůži s ořízkou ze zlata, jež budou k dispozici jednotlivě i ve společném pouzdře, obsahují jeho povídky, devět románů, jednu divadelní hru a čtyři eseje. Kundera se v la Pléiade ocitne ve společnosti nejpřednějších osobností literární historie počínaje Homérem.
Dosud v této edici, započaté v roce 1931, vyšlo asi 560 svazků. Mezi třináctkou těch, kdo se vydání svého díla v ní dožili, byli tři nositelé Nobelovy ceny za literaturu - Roger Martin du Gard, André Gide a Saint-John Perse a dále například Eugene Ionesco, André Malraux a Henry de Montherlant. „Výběr je vždycky obtížný, protože to může vyvolat strašlivou žárlivost,“ řekl v Le Point k volbě žijících autorů, které Gallimard v této edici vydá, šéf nakladatelství Antoine Gallimard. „Ale myslím, že s Kunderou jsme se nespletli,“ dodal.
Milana Kunderu v Československu proslavily hlavně povídky Směšné lásky a román Žert, vydané v 60. letech. Světovou proslulost mu zajistil především román Nesnesitelná lehkost bytí, který vydal po odchodu do Francie. Jeho jméno se často objevuje mezi kandidáty na Nobelovu cenu.
Zatímco svět písemnictví se vzrušuje, Milan Kundera se dívá, jak před okny poskakují vrabci. To důležité pro romanopisce je totiž podle něho setkání čtenářů s jeho dílem, napsal spisovatel Maxime Rovere. Podobný názor vyslovil v týdeníku Le Point filosof Jean-Paul Enthoven, podle něhož Kundera „spíš chce, aby ho nechali na pokoji“. Enthoven také vznesl otázku, zda bude tato „definitiva“ vyhovovat Kunderově „vervě svobodného člověka a jeho nevyléčitelnému mládí“. Kundera totiž „má ještě v hlavě věty, přání, netrpělivost, intuici a vyzývavost, které jdou s tímto předčasným nabalzamováním špatně dohromady“.
Kunderovo dílo vychází v la Pléiade v podobě, kterou sám autor považuje za definitivní. „Vše, co (podle Kundery) není pamětihodné, z něho bylo vyloučeno,“ napsal Enthoven. V souborném vydání ale budou zjevně chybět díla z prvního Kunderova období. Kromě toho, na rozdíl od běžné praxe vydavatelů Pléiade, tam nebudou podrobné rozbory, poznámky, varianty, s nimiž spisovatel pracoval a pak je opustil, ani Kunderův životopis.
Kundera, který z „normalizovaného“ Československa odešel do Francie v roce 1974, si už předtím zvolil Gallimard jako své výlučné vydavatelství pro Francii a zůstal mu věrný až do dneška. Francie ho už považuje za svého spisovatele. Gallimard letos slaví sté výročí založení a podle italského listu Il Giornale je vydání Kundery v la Pléiade jedním ze symbolů, které si vydavatelství na oslavu tohoto výročí zvolilo.
