Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho… Úvodní slova husitského chorálu a pár dalších úryvků z něho jsou povědomé nejspíš každému, komu něco utkvělo z povinné školních docházky nebo je fanouškem Daniela Landy. Známá píseň je ale jen jednou z téměř čtyř stovek skladeb obsažených v Jistebnickém kancionálu. Jednu z nejvýznamnějších památek přinejmenším českého středověku zhudebnil nedávno částečně soubor Tiburtina Ensemble a loni začal poprvé vycházet její souhrnný přepis. Rukopis si pořád uchovává některá tajemství.
Jistebnický kancionál je obsáhlou knihou liturgických zpěvů, určeny byly především pro dobu svátků církevního roku. Bohoslužby se vedly v latině, jenže latinským zpěvům rozuměl jen málokdo. Jistebnický kancionál s písněmi ve staročeštině měl docílit toho, aby věřící věděli, o čem se zpívá. Některé písně byly přeloženy z latiny, jiné nápěvy vznikaly nově.
„Obsahuje nejstarší dochované liturgické zpěvy v češtině a české písně duchovní i válečné. Žádná jiná země s latinským bohoslužebným obřadem neměla na začátku patnáctého století k dispozici ucelený překlad těchto textů do národního jazyka,“ upozorňuje kurátorka sbírek Českého muzea hudby Dagmar Štefancová na portále Národního muzea Muzeum 3000.
„V mých očích je jeho největší hodnotou obsah, a to nejen po stránce hudební, ale i textové. Je dokonalým obrazem člověka konce čtrnáctého a počátku patnáctého století,“ oceňuje Barbora Kabátková, umělecká vedoucí Tiburtina Ensemble. Ženský vokální soubor vybrané písně Jistebnického kancionálu vydal v dubnu na albu. Podle badatelů svědčí tento středověký soubor duchovních písní mimo jiné o tom, jak důležitou roli měl v životě tehdejšího člověka zpěv.
Zapomenutý na půdě
Významná památka přitom mohla zůstat zapomenuta. Zaprášený kancionál objevil až v roce 1872 na půdě fary v Jistebnici ještě jako gymnaziální student pozdější advokát a mecenáš Leopold Katz. Historický rukopis se dostal poté do rukou historika Františka Palackého, který o výjimečné hodnotě tohoto díla nezapochyboval.
Jistebnický kancionál vznikl počátkem patnáctého století, podle některých teorií je spojen s pražskou univerzitou a Betlémskou kaplí, poslední bádání potvrzuje spíše vazbu na pražský klášter v Emauzích, kde se už od jeho založení v polovině dvanáctého století pěstovala liturgie ve staročeštině, upozorňuje Dagmar Štefancová.
„Na konci patnáctého století působil jeden z bývalých mnichů Emauzského kláštera jako kněz v Jistebnici, čímž se snad vysvětluje, jak se rukopis do tohoto jihočeského městečka dostal,“ dodává Hana Vlhová-Wörner z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Podrobnosti ale chybí.
Chorál podle politicky angažovaného Vávry i „turisty“ Smetany
Jistebnický kancionál sloužil vyznavačům učení Jana Husa k bohoslužebným obřadům. S husitským burcováním k boji jsou spojeny také dvě neznámější písně tohoto souboru. Skladba Povstaň, povstaň veliké město pražské patrně vznikla pod vlivem kázání Jana Želivského, okolnosti vzniku chorálu Ktož jsú boží bojovníci jsou jen předmětem dohadů. V širokém povědomí se mu každopádně připisuje zásluha, že husitské „hrr na ně“ pomohlo zahnat křižáky v bitvě u Domažlic. Jak líčí třeba metalová verze tohoto střetu v podání kapely Arakain.
Ale nejen ta. Zmíněný chorál se stal pro různé autory přitažlivým vyjádřením národní identity a vzdoru proti útisku. V souladu s interpretací husitství v různých dějinných obdobích. Motiv „božích bojovníků“ zakomponoval například Bedřich Smetana do cyklu symfonických básní Má vlast. Zpěvem „nepřátel se nelekajte, na množstvie nehleďte“ si dodávali odvahu i husité ve filmech Otakara Vávry.
„Politicky angažovaný, komunistický skladatel Václav Dobiáš, který v roce 1952 napsal skladbu pro sólo, sbor a orchestr Ktož jsú boží bojovníci, neváhal postavit husitský ,chorál‘ vedle kantáty Buduj vlast – posílíš mír (1951) anebo mužského dvojsboru na Stalinovu smrt (1953). To v době Bedřicha Smetany měla píseň Ktož jsú boží bojovníci hlavně národně-osvobozenecký podtext. Smetana se dokonce zúčastnil první národní poutě do Kostnice na místo úmrtí mistra Jana Husa. Jako správný turista si domů přivezl kamínek,“ srovnává Dagmar Štefancová v článku na webu Muzeum 3000.
K „božím bojovníkům“ se hlásil Landa i bollywoodský zpěvák
Z těch modernějších verzí lze zmínit třeba ta od Daniela Landy. Kdož jste boží bojovníci ptá se názvem skladby na desce Valčík z roku 1993. Chorálem si loni v září také připomnělo někdejší husitské město Tábor opožděně šest set let od založení. On-line se při zpěvu středověké písně propojilo na sto dvacet hudebníků ze čtyř desítek zemí.
Z českých hudebníků se do projektu zapojil jazzovou aranží Emil Viklický nebo rockovější úpravou frontman Olympicu Petr Janda, v duetu se svým vnukem. Ale Ktož jsú boží bojovníci vystřihnul v češtině i bollywoodský producent a zpěvák Clinton Cerejo.
Jistebnický kancionál poprvé v kompletním přepisu
Vedle uměleckých inspirací se nejen touto písní zabývají i vědci. Tým odborníků hloubal v Jistebnickém kancionálu od devadesátých let, výsledkem je publikace, která nabízí souhrnný přepis všech nápěvů i písňových textů, včetně jejich překladu do angličtiny. Teoretickou část zastupují kulturněhistorické studie.
„Písně Jistebnického kancionálu byly doposud zveřejňovány jen jako ojedinělé ukázky. Ve větším počtu byly otištěny pouze v Nejedlého monografiích o husitském zpěvu z počátku 20. století,“ připomíná hlavní editorka Hana Vlhová-Wörner. „Teprve tato edice umožňuje zkoumat Jistebnický kancionál v širších souvislostech,“ upozorňuje, že kritické vydání je jedinečným počinem.
Loni vyšla první část (Cantionale), která takto zpřístupnila 127 z celkového počtu 371 zpěvů a liturgických textů. Zbývající dvě třetiny obsáhnou další tři svazky.
