Roztomilého Krtečka, kterého znají děti v mnoha zemích, dal světu Zdeněk Miler. Nebyl to ale jeho jediný chráněnec. Ilustroval například knihy Eduarda Petišky nebo Vladislava Vančury. Od narození výtvarníka, animátora a režiséra v neděli uplynulo přesně 100 let. Celkem vyrobil na 70 animovaných filmů a svými ilustracemi vyzdobil na 40 knih. Ocenění se mu dostalo nejen na domácích festivalech, ale i v zahraničí.
Krtkovi zajistil kalhoty, auto i slávu. Před 100 lety se narodil Zdeněk Miler
Před 100 lety se narodil výtvarník Zdeněk Miler (zdroj: ČT24)
Dostal úkol. Najít nové zvířátko do pohádky. Zdánlivě jednoduché zadání ale mladému animátorovi zamotalo hlavu. „Snad dva měsíce jsem koukal z okna a přemýšlel. Jednoho dne jsem se šel projít do lesa, vylezu na louku, najednou zakopnu, prásk ho a ležím. Vedle mě krtina a mně svitlo. Sláva! Letěl sem domů a vyndal Brehmův život zvířat.“ A tak se zrodil legendární krtek.
Zdeňka Milera pak roztomilý škůdce provázel celý život. Ten začal 21. února 1921 v Kladně. Už jako teenager toužil jít na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Nebyl ale dost starý, a tak se přihlásil na studium fotografie na Státní grafické škole v Praze. Na UMPRUM se nakonec dostal, tu ale záhy zavřela německá okupace v roce 1939.
V Praze si ho vyhlédl Stanislav Šulc, který hledal vhodné tvůrce pro výrobu animovaných snímků. Tak se Zdeněk Miler dostal k tomu, že od roku 1942 začal pracovat jako kreslíř Baťova filmového studia ve Zlíně.
„Pan Šulc dělal u nás ve škole nábor, tak jsem se přihlásil. Prožil jsem tam celou válku a získal první zkušenosti, hned v prvních dnech po osvobození jsem se ale vrátil do Prahy, po které se mi stýskalo,“ přibližoval svoje začátky za druhé světové války sám Miler. Přihlásil se do Ateliéru filmových triků AFIT.
Dílo Zdeňka Milera připomíná nová expozice v prostorách kladenského zámku (zdroj: ČT24)
„Zaměstnávali mne jako fázaře (ten kreslí fáze pohybu do kresleného filmu) a později i jako animátora. Proti pražským filmařům jsme ale byli my ze zlínské školy mnohem pružnější a rychlejší. Během krátké doby jsme nad ostatní animátory vynikli,“ popisoval Miler.
Následně začal spolupracovat s další českou legendou Jiřím Trnkou. „To byla pro nás modernější škola. Práce se mi líbila a byl jsem šťastný, že můžu animovat Trnkovy figurky,“ říkal Miler. Trikový ateliér musel následně změnit název kvůli znárodnění, a tak se zrodili Bratři v triku. Název studia vymyslel sám umělecký šéf Jiří Trnka.
A soutěž na nové firemní logo vyhrál právě Zdeněk Miler, který namaloval tři kudrnaté kluky v námořnických tričkách. Za odměnu dostal placenou týdenní dovolenou.
Události, komentáře: Pavla Slancová vzpomíná na Zdeňka Milera (zdroj: ČT24)
Milionář, který určil kariéru
V roce 1947 začal pracovat na prvním samostatném filmu. Byla to adaptace pohádky Jiřího Wolkera O milionáři, který ukradl slunce. Sám si nejen navrhl výtvarné řešení, ale bez cizí pomoci nakreslil i celý film. Ten vzbudil ohlas na benátském festivalu a rozhodl tak definitivně o Milerově umělecké dráze. Do té doby ještě zvažoval, jestli být malířem, nebo se věnovat právě kreslenému filmu.
Adaptace vážného Wolkerova díla se společenským přesahem ukázala, že kreslený film nemusí být pouze pro děti. I pro posílení vážnosti a tíživého dojmu Miler nepoužil barvu. Filmový obraz tak pracuje pouze se světlem, stínem a tmou. Zdeněk Miler, který byl původem z průmyslového Kladna, znal také velmi dobře prostředí hutí, šachet, těžních věží a horníků, což filmu také pomohlo.
Pro dospělé vytvořil Miler ještě několik filmů, například Brigádu nebo Rudou stopu. Ještě na konci 40. let ale udělal první film pro děti v podobě Červené karkulky. Právě tahle cílová divácká skupina mu měla změnit život.
Krtek vylezl z nory
Původně Miler dostal úkol zfilmovat naučnou pohádku o výrobě oblečení. Hledal ale, kdo by děti příběhem mohl provázet. Na krtčí hromadu v lese narazil náhodou, nápad ale zdaleka nestačil a čekala ho krušná realizace. Krtek totiž nepatří k těm nejhezčím a nejpopulárnějším zvířatům.
„Nakreslit ho mi trvalo dva roky. Ona je to taková myš a ještě k tomu nemá ani uši,“ svěřoval se filmař. Svým vlídným přístupem, kterým byl Miler proslulý i mezi kolegy a kolegyněmi ze studia, ale přetvořil zahradního škůdce v miláčka celého národa.
Tvorba kresleného Krtečka se pak pro Milera stala vším. „Často jsem zapomněl na svět, vůbec jsem od toho nemohl vstát. Tenkrát jsem to mohl dělat pořád a nebyl jsem unavený,“ vzpomínal autor.
Krteček Zdeňka Milera
První film Jak krtek ke kalhotkám přišel z roku 1956 měl obrovský úspěch. Získal lva na festivalu v Benátkách, následovaly i seriály pro německou televizi. Nemotorný krtek s červeným nosem byl nakonec hlavním hrdinou asi padesáti Milerových filmů. Na ten další ale nechal diváky čekat několik let.
Krtek se na filmové plátno vrátil až v roce 1963 v příběhu Krtek a autíčko. Čekala ho ale zásadní změna, která přispěla k jeho popularitě. Film už byl totiž beze slov. O to důležitějším výrazovým prostředkem byla kresba. Filmy jsou bez komentáře, bez dialogů a krtek se vyjadřuje pouze několika citoslovci.
Krtek
Zvuky zvířátka se díky své výmluvnosti staly velice známé. Jeho „jů“, „tady, tady“ a „pá pá“ časem zlidovělo. „Jsou to hlasové záznamy mých dvou dcer ještě z doby, kdy byly malé. Tenkrát jsem je natočil a od té doby je stále kopíruju,“ popisoval autor.
„Zatím jsem nic lepšího nenašel, i když jsem tomu věnoval i za pomoci mých přátel spoustu času a práce. Měl jsem zřejmě tenkrát na děvčata příznivý vliv, takže se před mikrofonem chovala naprosto přirozeně a já z nich dostal nádherný smích, krásné dětské údivy a dokonce i pláč, což bylo velice těžké, protože aby se dítě hezky rozplakalo, i když pláče mnohokrát za den, je velmi obtížné,“ přibližoval úskalí své práce Miler.
Filmař i ilustrátor
Dětským divákům dal Zdeněk Miler i další zvířátka. Jeho výtvarný talent zrodil třeba zvědavé štěňátko, které v letech 1960 až 1961 skrz svoji naivnost osvětlilo dětem některé z přírodních procesů. V sedmdesátých letech potom tvořil příběhy o cvrčkovi.
Milerovi zvířecí hrdinové jsou populární i v knížkách. V Německu je Krtek známý jako Maulwurf, v anglicky mluvících zemích jako Mole. Podhrabal se i do Skandinávie a Japonska. Na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji patřil k hlavním trhákům české expozice. A na jaře 2011 se Krteček dokonce podíval do vesmíru. Letěl jako dvaceticentimetrový maňásek na palubě raketoplánu Endeavour.
Známé jsou ale i Milerovy ilustrace ke knize Eduarda Petišky Pohádkový dědeček. Vytvořil také obraz Kubuly a Kuby Kubikuly v příběhu Vladislava Vančury. S Václavem Čtvrtkem pak spolupracoval při tvorbě Cest formana Šejtročka a pro spisovatelku Inku Ciprovou vymyslel podobu Pavoučka Provazníčka.
I přesto, že Miler kreslil především pro děti a zjednodušoval, jeho díla neztrácí řemeslnou kvalitu. Důležitým výrazovým prostředkem je barva, používá ji jako hlavní scenáristický motiv v kontrastním provedení. Na krtkovi se tak potkává černá, bílá a červená. U žáby kontrastuje zelená a žlutá.
Cesty formana Šejtročka
Okolní přírodu pak vyvedl v pastelových barvách a nezasahuje rušivě do rozvržení obrazu. I gesta postaviček promlouvají k dětskému divákovi. Krtek se usmívá, ježek spí, zvídavá myška ukazuje a rak je soustředěný na práci.
Děti tak dokážou po přečtení pohádek doplnit, co jednotliví protagonisté říkají. Celkem Miler prodal přes pět milionů knih a získal řadu cen včetně těch za celoživotní dílo. V roce 2006 mu tehdejší prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. A v roce 2011 mu pražská Galerie Vltavín uspořádala velkou výstavu věnovanou jeho celoživotní tvorbě.
Výtvarník zemřel ve věku 90 let na konci listopadu 2011. Postava Krtka mu podle odhadu českých vydavatelů vynesla až 200 milionů korun. Dodnes podle odhadu vydavatelů má jeho odkaz roční hodnotu v řádu milionů.