I ošklivý člověk může být krásný – pro toho, kdo ho miluje. Národní divadlo v odkládané premiéře v lednu uvedlo pohádkový příběh Kráska a zvíře. Inscenaci o síle lásky připravil režisér Daniel Špinar. V titulních rolích se představují Anna Fialová a David Prachař.
František Hrubín v pohádce zpracoval básnickým jazykem dávnou indoevropskou báji. Národní divadlo příběh z venkovské chalupy a lesa přeneslo do zchudlého cirkusu. V něm si vytvořilo tajemný prostor Zvíře, které má podobu hororového vetřelce s pavoučí rukou. „Hrubín je nepřekonatelný v pasážích, kde Zvíře rozmlouvá samo se sebou, tím pádem vidíme jeho vnitřní psychologii. To Kráska nemá,“ podotýká režisér Daniel Špinar.
David Prachař Krásku a zvíře v Národním divadle vnímá jako inscenaci na pomezí pohádky, hororu a psychodramatu. „Nejde o to se bát, ale pocítit něco, co divák nepocítí ve filmu nebo v televizi, něco kontaktního, něco, co se vás dotkne, co není tak běžné,“ říká.
Kde je princ?
Hrubín napsal Krásku a zvíře v roce 1972. Jeho poslední dokončené dílo bylo ještě za jeho života uvedeno v premiéře na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. V Národním divadle se pohádka hrála jen jednou – na začátku osmdesátých let s Janou Bouškovou a Petrem Štěpánkem.
„Hledal jsem způsob, jak udělat inscenaci zábavně pro děti, a zároveň totálně archetypální. Pohádku nechce člověk příliš zamlžovat, protože tam fungují ty nejzákladnější věci. Snažil jsem se, aby to bylo co nejvíce srozumitelné a co nejmíň experimentovat s nápady,“ podotýká Špinar.
Mottem pohádky je sdělení, že každá bytost má moc učinit krásným toho, koho skutečně miluje. Platí to i pro novou inscenaci Krásky a zvířete, i když závěrečná proměna netvora v krásného prince se tak úplně nekoná. „Krása je víc uvnitř než navenek,“ vysvětlila herečka Anna Fialová.
