Umění + aktivismus = artivismus. Řada umělců dnes tvoří s přímočarým, jasným cílem změnit svět. Jak a proč se vydávají na aktivistickou dráhu a nechytají se tak do nebezpečné pasti ideologie? Konfrontace Petra Fischera zkoumala pohnutky umělkyň a aktivistek Martiny Malinové a Tamary Moyzes.
Martina Malinová: Jsem především aktivistka, takže věci, které dělám, jsou angažované, nevím, jestli bych je nazývala uměním. Nevybrala jsem si ty formy, nevím, jestli rap nebo poezie je umění. Pro mě je to něco přirozeného používat jazyk. Skrze něco, co lidé považujou za umění, se snažím proměňovat společnost nebo jí nahazovat nějaká témata.
Tamara Moyzes: Nedá se to dělat jinak, než že je člověk opravdu aktivista. Jako malíř používá štětec, tak aktivista musí v tom dění opravdu žít. (…) Velmi se to změnilo médii, facebookem, twitterem. Jsme informačně přesycení, lidé vlastně používají jazyk artivismu. Říkám jim art populi. Lidem, kteří se rozhodli jen tak v určité situaci, že udělají nějaký mediální krok, dají nějaký politický statement, a nejsou to umělci. Pro mě jsou artivisti.
