Mnoho ukradených uměleckých děl se nikdy nenajde, socha Klečícího adorujícího anděla z kostela na Plzeňsku je ten šťastnější případ. Barokní dílo od Ignáce Františka Platzera se podařilo navrátit trvale do Česka. Nově se stalo součástí sbírek starého umění Národní galerie Praha.
Téměř metr vysoká bohatě zlacená řezba byla nezvěstná dlouhé roky. Původně stála v někdejší hřbitovní kapli sv. Václava v západočeském městečku Úterý. V období baroka tento svatostánek spravoval klášter premonstrátů v Teplé. Sousoší andělů původně zdobilo boční oltář sv. Jana Nepomuckého. Kompletní sochařskou výzdobu pořídila dílna Ignáce Františka Platzera.
Provedení sochy podle znalců svědčí o výjimečných okolnostech zakázky. Platzerova dílna tehdy působila v Čechách krátce, a proto ji zřejmě pojala jako prestižní záležitost, aby předvedla svůj um. Výzdobu dokončila v roce 1752.
Na konci minulého století byl kostelík několikrát vykraden a mnohá díla poničena. „Každý týden byl kostel vyrabovaný. Byla to parta bývalých plzeňských veksláků, kteří začali obchodovat se starožitnostmi,“ vykládá obyvatel obce Jiří Modrý.
Klečící adorující anděl se později objevil na uměleckém trhu v zahraničí. V roce 2012 jej nabízel aukční dům im Kinsky ve Vídni. „Je velmi zajímavé, že v aukčním katalogu už bylo uvedeno, jak Platzerovo autorství, tak i původ tohoto díla,“ zaráží kurátorku Sbírky starého umění NG Andreu Steckerovou.
Chybějící paže jako memento
Sochu zakoupil soukromý sběratel, který ji nechal i zrestaurovat. Původně anděla do sbírek Národní galerie jen zapůjčil, po osmi letech pak prodal. Andělovi dodnes chybí jedna paže. „To je důsledek rabování kostela sv. Václava v Úterý, ale my jsme se, spolu s restaurátorem, rozhodli, že tu paži nebudeme doplňovat. Zůstane tak memento, jaký byl osud této sochy,“ podotýká kurátorka.
Druhý anděl, který tvoří protějšek sousoší, zůstává stále nezvěstný. Ústřední socha Jana Nepomuckého je uložena v klášteře v Teplé.
Klečícího adorujícího anděla 'potkají' návštěvníci stálé expozice starého umění. „Dali jsme divákům příležitost, aby si mohli prohlédnout i zadní stranu sochy, která je zajímavá, protože není vyhloubená, ale plná,“ upozorňuje kurátorka.
S Hradčany, kde se expozice nachází, je Ignác František Platzer spjat, měl tu mimo jiné svou dílnu, kde učil další sochaře. Jak jeho dílna vypadala, připomíná obraz Norberta Grunda, taktéž ze sbírek Národní galerie. Na dohled od Schwarzenberského paláce, v němž je sbírka starých mistrů umístěna, stojí také vstupní brána Pražského hradu s monumentálním Soubojem titánů původně právě od Platzera. Na začátku minulého století ale byly sochy nahrazeny kopiemi.
