Jedna z nejznámějších českých dokumentaristek Helena Třeštíková se vrací na plátna kin s novým časosběrným dokumentem, v němž sledovala prostitutku Anny. Filmařka v rozhovoru pro Interview ČT24 mluví i o dozvucích snímku Katka, studentech na pražské FAMU i politice.
Kdyby Katka nežila, tak bych se to dozvěděla, říká dokumentaristka Helena Třeštíková
Interview ČT24: Helena Třeštíková o filmech i svých hrdinech (zdroj: ČT24)
V novém časosběrném dokumentu Anny sledovala ženu, která se ve 46 letech vydala na dráhu pouliční prostitutky. Neměla prostituci jako „hlavní džob“, vedle toho pracovala například jako toaletářka v metru nebo dělnice. „Mně se právě na Anny hrozně líbilo, že ona to brala úplně normálně. Že tak to je prostě. Jako by vůbec nevnímala nějakou kontroverzi spojenou s tímto podnikáním,“ říká režisérka.
Třeštíková sledovala Anny 16 let, jako jediná z jejích postav zemřela před plánovaným koncem natáčení. Byla prý kritická k současnosti, zároveň ale velmi optimistická a všemu se smála. „Většinou si vybírám právě lidi, kteří autentičtí jsou. Ono se to vlastně docela dobře pozná. Když se s tím člověkem normálně bavíte, pak se pustí kamera a on mluví úplně stejně, jako když kamera nejede, tak to je dobrá známka autenticity. A přesně u Anny tohle bylo,“ sděluje Třeštíková.
Režisérka si prý často vyslechne i kritiku, je na ni však zvyklá a nevadí jí. Její filmy prý někteří označují jako „sociální porno“, ji samotnou pak častují jako „hyenu“. U filmu o narkomance Katce se prý například vedly diskuse o tom, jak „točit něco tak strašlivého a nezasáhnout“, její problém se ale zdál neřešitelný. Třeštíková prý také všem svým hrdinům dává honorář kolem tisícovky za den, jde o poděkování i potvrzení toho, že natáčení bylo vědomé a dobrovolné.
Neříkat divákovi, co si má myslet
Na otázku, zda Katka žije, Třeštíková odpověděla, že ji viděla naposledy asi před půl rokem. „Moc dobře nevypadala. Vždycky mi ale někdo hlásí, že ji někde viděl, takže myslím, že kdyby nežila, že bych se to dozvěděla.“
Mezi studenty prý dokumentaristka vidí tendence většího aktivismu v přístupu k filmu. „Já jsem pozorovatel. Něco pozoruji a to zaznamenávám. Oni spíš mají takovou tendenci, když něco špatného vidí, tak skočit před kameru a něco dělat. Nějak prokázat svoji snahu ty věci zlepšit,“ míní Třeštíková.
Její snímek Katka teď slouží i jako protidrogová prevence ve školách. Pozorovatelství tak může přinést silný příběh, v němž autor divákům explicitně neříká, co si mají myslet. Cesty dokumentu jsou ale podle Třeštíkové různé.
Dokumentaristka prý měla nejvíce v jednu chvíli roztočeno asi 20 příběhů, takový styl práce jí prý nevadí, sama se pro něj rozhodla. Své hrdiny točila i během pandemie, fyzicky ale na natáčeních nebyla, posílala tam jen kameramana a zvukaře. To prý nebylo úplně šťastné, důležité ale pro ni bylo tuto dobu zachytit. Nyní chystá například pokračování Manželských etud či Reného i snímek o zpěvačce Báře Basikové, kterou sleduje od roku 1996.