Praha - Sochařka a výtvarnice Kateřina Vincourová využívá prádlo jako metaforu intimních příběhů, spodničky a tílka coby útržky vzpomínek. Zpaměti vystavuje v pražské Galerii Václava Špály.
Stavím klece a snažím se v nich zachytit ozvěny svých myšlenek, říká výtvarnice. Při tvorbě se inspirovala mimo jiné svojí matkou. „Má problémy s pamětí. Jsou tu vzpomínky, které v sobě určitě má a já je cítím,“ vysvětlila. Paměť přitom nevnímá jako kapacitu virtuálních programů a změť dat, ale zajímá ji v nezprostředkované podobě - jako ozvěna lidských zážitků, zkušeností a myšlenek.
„Paměť a ztráta paměti jsou pomíjivostí a křehkostí života. Ale i když ztrácíme sílu, život nebo paměť, pořád v nás zůstává někde něco vskrytu,“ doufá Kateřina Vincourová.
Příběhy Zpaměti kreslí do prostoru Špálovy galerie pomocí nejobyčejnějších věcí a materiálů - drátů, hadrů, veteše, dokonce použitého spodního prádla - až do 4. ledna příštího roku.
