V říjnu oslaví Hana Hegerová osmaosmdesáté narozeniny. Jubileum známé šansoniérky, která žije už několik let v ústraní, připomíná nová divadelní hra, dvojalbum s archivním recitálem a také koncert.
Jubileum šansoniérky Hegerové se slaví bez Hany i bez hany
3 minuty
Písně Hany Hegerové se staly inspirací pro divadelní hru
V Divadle Rokoko měla na začátku září premiéru novinka Bez hany, s podtitulem Hommage à Hegerová, tedy pocta Haně Hegerové. „Vcelku záhy jsme měli jasno, že nechceme na divadle vyprávět životní příběh Hany Hegerové a hledat umělé vazby mezi jejím osudem a jejím repertoárem,“ přibližuje vznik inscenace její autor a režisér Jakub Nvota.
„Člověk by si vlastně asi uměl docela snadno představit libreto o dívce, která při dospívání na Slovensku (Čerešne) objevuje kouzla divadla a hudby, dosti mladá se provdá (Svatební píseň) a následně rozvede (Rozvod), udělá zářnou kariéru v Praze (Když někdo z vás), najde a ztratí osudovou lásku (Tak už bal), zazpívá si v pařížské Olympii (Ne me quitte pas), zestárne (Obraz Doriana Graye) a dochází k závěru, že prožila plný život (Žila som správne)… Ale proč?“ ptá se Nvota.
Jen ať si mě soudí
Uznávaná zpěvačka držela svůj soukromý život vždy stranou a tvůrci divadelní novinky se prý nechtějí pouštět do domněnek. Písně, které Hegerová zpívala, posloužily tedy jako inspirace k příběhům šestice postav, odehrávajícím se během jedné noci. Vypráví o trápení, bolesti a lásce.
Chtěli jsme ukázat, že její písničky jsou součástí našich životů, v situacích, kdy hledáme odpovědi na mnohdy složité existencionální otázky.
S vyjádřením emocí souvisí i slovní hříčka v názvu inscenace: Bez hany. Podle Nvoty nese dvojí význam: „‚Bez hany‘ jako výraz oné osobnostní integrity, která byla Hegerové po celý život vlastní. A potom ‚bez hany‘ jako pojmenování tématu, které z onoho hegerovského theatra mundi vyrůstá na mnoha místech: život, a zvlášť ten citový, může být někdy komplikovaný a člověk se třeba nemusí vždy zachovat zcela ideálně, ale žije-li s nějakou základní upřímností, nemusí se stydět. Jak se zpívá v jedné z těch opravdu slavných písní: Jen ať si mě soudí.“
Probírka repertoárem Hany Hegerové se nezastavuje pouze u notoricky známých hitů. Do divadelního výběru se dostaly třeba šansony Cesta, Co mi dáš, Čas na prázdniny nebo Čím dál tím víc. Promítají se do příběhů v podání Niny Horákové, Tomáše Havlínka, Petra Konáše, Dany Markové, Tomáše Petříka a Zuzany Mauréry.
Hegerovou připomene koncert i záznam semaforského recitálu
Dějištěm inscenace se stalo hlediště divadla Rokoko, scény, na němž Hana Hegerová začínala. Do prvního pražského angažmá přišla na podzim roku 1958 a opustila ho po třech sezonách, kdy ji zlákala nabídka Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra vystupovat v Semaforu.
Zde mimo jiné účinkovala v recitálu spolu s hercem Miroslavem Horníčkem, který její šansony doplňoval s humorem a inteligencí vlastními komentáři. Záznam recitálu z roku 1966 vydal letos na podzim Supraphon na dvou CD.
Dva jsou také koncerty plánované k jubileu Hany Hegerové v pražském Foru Karlín. První se odehraje na její narozeniny 20. října, druhý o den později. Oslavenkyně nevystoupí, hudební kariéru ukončila před osmi lety, její písně ale zazpívají například Lucie Bílá, Ondřej Ruml nebo Zuzana Kronerová – za doprovodu kapely Petra Maláska, která mnoho let doprovázela při koncertech i Hanu Hegerovou.
