Větve stromů, zapomenutá zákoutí, povadlé květiny, déšť… Josef Sudek zobrazoval obyčejné předměty tak, že v zastřeném světle vypadají jako nadpozemské. Svými snímky si vydobyl i pozornost v zahraničí. Jeden z nejslavnějších českých fotografů se narodil 17. března před 120 lety.
Fotit začal Josef Sudek ve svých sedmnácti letech jako knihařský učeň a pokračoval i na frontě během první světové války. Pro fotografování se definitivně rozhodl po návratu z bojiště, kde ho granát připravil o pravou ruku. Stal se fotografem ze zlé nutnosti, říkal o něm básník Jaroslav Seifert.
„Nemoderní“ fotograf
Za první republiky se vypracoval v žádaného fotografa, který byl v centru pražského uměleckého dění a stal se jedním z nejvýznamnějších tvůrců evropské avantgardy. Po druhé světové válce se pak od hlavního proudu moderní fotografie odchýlil.
„Od roku 1940 začal využívat velkoformátovou, nemoderní techniku. Udělal tím krok zpět, ale zároveň se stal oním originálním, celosvětově uznávaným fotografem,“ vysvětluje Jan Mlčoch z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Sudkův úspěch. „Nehonil se jako ostatní fotografové té doby za reportáží, rychlou fotografií, nepoužíval Leicu, ale velké deskové fotoaparáty, které mu umožňovaly soustředěnou, pomalou a cílevědomou tvorbu.“
Jako v chrámu
Sudek nebyl fotograf momentek, své kompozice důsledně promýšlel a mnohokrát opakoval. Vracel se i desítky let k jednomu tématu. „V umění si nemůžete nadiktovat vůbec nic, můžete si to leda přát,“ říkal. Sám v tvorbě spoléhal na instinkt, jednoduchost a světlo. Hra se sluncem a stínem vyvolává dojem, že jeho snímky jsou záhadným obrazem. „Jsou známy atmosférou klidu, protoru, který často působí až jako chrámový,“ potvrdila kurátorka Lucie Mlynářová.
Sudkovým životem podle Jana Mlčocha prochází dvě zásadní témata: přátelství a velkorysost. „Doktor Nedoma ho vytáhnul z Invalidovny, kde byl v péči státu, pomohl mu vystudovat a založit ateliér. A Sudek to pak vracel dalším, mladším lidem. Například za války umožnil mladým výtvarníkům, kterým hrozil odchod do Říše, skrýt se v jeho ateliéru. Tou nejvelkorysejší věcí bylo, že po své smrti odkázal Uměleckoprůmyslovému muzeu a dalším institucím veškerý svůj majetek. Nejen fotografické dílo, ale i bohaté umělecké sbírky.“
Josef Sudek zemřel v Praze, kterou také zachytil na mnoha fotografiích, 15. září 1976 ve věku 80 let. Za svůj život nashromáždil více než 20 tisíc pozitivů a přes 50 tisíc negativů. O jeho odkaz pečují dvě pražské instituce: galerie a ateliér nesoucí jeho jméno. K výročí vychází také speciální soubor Sudkových fotografií na pohlednicích.
