Praha – Před pětašedesáti lety, v dubnu 1945, zemřel v koncentračním táboře jeden z nejvýraznějších českých výtvarníků meziválečného období – Josef Čapek. Umělce, který udivoval šíří svého talentu a který spolu se svým bratrem, spisovatelem Karlem Čapkem, ovlivnil kulturní klima československého státu, připomene ČT dnes od 22:15 dokumentem Josefa Císařovského. Nekonečná pouť Josefa Čapka se vydá do už téměř zapomenutých, ale velmi důležitých kapitol z života obou bratrů.
„Chtěl jsem upozornit na osud člověka, který byl úžasně skromný a poctivý. Nesnažil se o žádný mediální humbuk, naopak se mu vyhýbal, a přesto vytvořil dílo, které pořád funguje,“ vysvětlil autor dokumentu Josef Císařovský.
Josef Čapek novinář, dramatik i jevištní výtvarník a především skvělý malíř, tak trochu neprávem zůstává ve stínu svého slavnějšího bratra Karla. Bylo to tak prý už od dětství, kdy na rozdíl od Karla dostával Josef v obecné škole dvojku z psaní a kreslení a trojku z úpravy písemných pracích, protože prý psal a kreslil příliš tlustě.
Literární a výtvarný talent byl do vínku dán ale oběma. Josefa zájem o výtvarno provázel už při studiu na tkalcovské škole ve Vrchlabí a dovedl ho až na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a následně ke studiím v Paříži. Jako výtvarník se hlásil k moderním směrům. Byl členem pražského spolku Mánes, Skupiny výtvarných umělců a také spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdošíjní.
Dodnes zůstává ceněným výtvarníkem. Svědčí o tom nejenom zájem o jeho díla na prodejních aukcích, ale i loňská výstava jeho olejů, kreseb, grafik a karikatur v Jízdárně Pražského hradu. Stala se po expozicích o Karlu Čtvrtém a Zdeňku Burianovi třetí nejúspěšnější výstavou na Pražském hradě.
„Dnes jej lidé vnímají jako někoho, jehož díla se hodně prodávají, a to mě mrzí, protože on takový nebyl a nikdy to neměl v úmyslu. Svých děl si cenil, protože tím vypovídal něco o sobě,“ říká o Josefovi jeho vnučka Kateřina Dostálová.
Hodinový dokument se vrací k místům, která měl Josef Čapek rád a z nichž čerpal motivaci k malování a psaní. Film chce také oživit dnes už přehlíženou skutečnost česko-slovenské sounáležitosti – připomíná, že slovenská krajina, příroda a lidé měli klíčový vliv pro formování Čapkových děl i jeho literární práce (Stín kapradiny, Kulhavý poutník) a že na Slovensku vznikla i slavná díla jeho bratra Karla (Věc Makropulos, Hordubal, Hovory s TGM).
Nekonečná pouť se vrací i k tragickému závěru Josefova života. První den druhé světové války, 1. září 1939, ho zatklo gestapo a až do jejího konce byl vězněn v několika koncentračních táborech. Do vily, kterou si bratři Čapkové nechali ve 20. letech postavit, se ale z toho posledního v Bergen-Belsenu nevrátil. Zemřel necelý měsíc před koncem války na tyfus.
Premiéra: 24. 4. 2010 v 22:15 ČT2; repríza: 25. 4. 2010 v 08:45 ČT2.
