Zlín - Dramatické i komediální role v divadle i ve filmu a velká divácká obliba provázejí již od počátku kariéry herce Josefa Abrháma. Začínal ve Vinohradském divadle, téměř třicet let pak strávil v Činoherním klubu. Ve druhé polovině 70. letech ho začala do svých komedií obsazovat dvojice Svěrák, Smoljak, a vznikly tak například snímky Kulový blesk nebo Vrchní, prchni. Diváci České televize si bez Josefa Abrháma nedokáží představit čtyři řady seriálu Nemocnice na kraji města, kde ztvárňuje primáře Arnošta Blažeje. Jeden z nejpopulárnějších českých herců se narodil ve Zlíně 14. prosince 1939.
„Chtěl jsem být letcem, rybářem, jazzovým pianistou, lyžařem, fotografem, evangelickým farářem… A možná jsem tím vším opravdu i trochu byl,“ prozradil kdysi své sny Abrhám, který v roce 1993 dostal jednoho z prvních Českých lvů za výkon ve snímku Šakalí léta. O 11 let později mu byla udělena Cena Karla Čapka, při jejímž přebírání uvedl: „Jsem stejně doma na Slovensku, na rodné Moravě i v Praze.“
Narodil se ve Zlíně, dědeček byl evangelickým farářem. Vyrůstal na Slovácku a k herectví ho dovedl zejména velmi komplikovaný kádrový posudek, kvůli němuž si po maturitě nemohl příliš vybírat. Po dvou letech práce v cihelně a na stavbě byl nakonec přijat na VŠMU v Bratislavě, odkud ve třetím ročníku přestoupil na pražskou DAMU.
Po absolutoriu v roce 1962 šel na vojnu, jako nadějný herec ji však strávil v Praze. První angažmá získal ve Vinohradském divadle, ve filmu na sebe po několika epizodních rolích poprvé výrazněji upozornil v Jirešově Křiku z roku 1963. „Nejdříve jsem dostával negativní role. Byl jsem zavedený jako nudný protiva, nádiva, ironický hajzlík,“ vzpomíná na své začátky před kamerou.
V roce 1965 zakotvil v divadle Ve Smečkách (později přejmenovaném na Činoherní klub), kde se seznámil i se svou nastávající manželkou herečkou Libuší Šafránkovou, s níž má syna Josefa (1977). K pilířům Činoherního klubu patřil téměř 30 let, po krátkém angažmá v Národním divadle jevištní prkna v polovině 90. let opustil.
V posledních deseti letech hrál například v Menzelově snímku Obsluhoval jsem anglického krále či Hřebejkově Krásce v nesnázích, objevil se i v seriálech ČT Náves nebo Hraběnky. Kromě toho se neúspěšně pokoušel zprovoznit restituovanou cihelnu, našel si čas i na své koníčky - hraní na piano, fotografování a lyžování.
Rozhovory poskytuje nerad. „Na naši práci je tak vidět, že mě ta pozornost úplně stačí a necítím potřebu na sebe ještě víc upozorňovat,“ vysvětluje svůj postoj k médiím.
