Nejlepším českým dokumentem se na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě stal snímek Sólo režiséra Artemia Benkiho. V sekci Česká radost uspěl v konkurenci dalších 20 snímků. Porota ocenila jeho silný příběh zobrazovaný bez rušivého patosu. V sekci světových dokumentů porotce nejvíc přesvědčil snímek Fonja, který je výsledkem filmového workshopu mladistvých delikventů z Madagaskaru.
Ji.hlava ocenila Benkiho Sólo, které sehrál v dokumentu klavírista sám se sebou
Hlavní postavou vítězného filmu Sólo je mladý argentinský klavírista a skladatel Martín Perino, který se musí potýkat s duševní nemocí. Jeho cestu zpět do života a k hudbě zachytil francouzský režisér Benki, který žije a pracuje v Praze. Podle poroty, ve které usedl i loňský vítěz soutěže režisér Karel Žalud, zobrazil Benki příběh trpícího člověka s mimořádnou lehkostí a nenásilností.
Česká radost byla původně určená pouze dílům českých filmařů. „Letos jsme se rozhodli sekci otevřít i filmům, které vznikly v české produkci, ale natáčejí je režiséři, kteří nejsou Češi,“ řekl ředitel festivalu Marek Hovorka.
Stejně se podle něho zachovala i Česká filmová a televizní akademie, když se letos filmem roku stala roadmovie Všechno bude režiséra slovinského původu Olmo Omerzua. „Řekli jsme si, že je možná správně i tu naši Českou radost prozářit filmy těch tvůrců, kteří buďto přímo v České republice žijí, nebo natáčejí filmy v české produkci,“ dodal Hovorka.
V desítce soutěžních sekcích se letos utkalo 127 dokumentů. Ocenění se rozdávala při nedělním závěrečném večeru. Cenu za přínos světové kinematografii získal kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky.
Ve světové konkurenci zvítězil snímek z workshopu delikventů
Snímek Fonja soutěžil s dalšími osmi filmy v sekci Obus Bunum věnované současnému světovému dokumentu. V Jihlavě měl světovou premiéru. Je výsledkem čtyřměsíčního filmového workshopu, kterého se účastnila desítka mladistvých delikventů z největšího převýchovného zařízení na Madagaskaru. Porotce režisér Cristi Puiu je ocenil všechny včetně režisérky Liny Zacherové.
Nejlepším filmem východní a střední Evropy je snímek Učit rumunského režiséra Alexe Brendea.
Studentská porota se rozhodla ocenit film Život by mohl být tak krásný. Diváky zase letos nejvíce oslovil snímek Postiženi muzikou o fungování hudební kapely The Tap Tap.
Cenu Silver Eye udělovanou pojedenácté Institutem dokumentárního filmu nejlepším dokumentům zařazeným do trhu East Silver dostal v krátkometrážní kategorii poetický film Pripyat Piano české režisérky Elišky Cílkové. V kategorii celovečerních filmů byl oceněn belgicko-švédsko-dánský film Anny Ebornové Transnistra.
Trofeje vytvořil umělec Aj Wej-wej, který jim dal podobu výmluvného gesta vztyčeného prostředníčku, jež se objevuje na některých jeho fotografiích vyjadřujících nesouhlas s režimem. Cena je vyvedená z kostiček stavebnice Lego, s nimiž umělec pracoval už několikrát. Vytvořil z nich portréty čínských disidentů i unesených mexických studentů.
Cenu Respektu získal reportér pořadu 168 hodin
Ceny se rozdávaly i při zahájení přehlídky. Cenu za nejlepší krátký dokument v sekci Krátká radost získala argentinská režisérka Ingrid Pokropeková za snímek s názvem Shendy Wu: deník. Snímek se věnuje hledání přítelkyně z dětství. Cenu Respektu získal Jan Novák z České televize za reportáž sledující spor o ubytování lidí s handicapem.
Diváci mohli v Jihlavě na 23. ročníku festivalu shlédnout 277 filmů, z toho 91 dokumentů si na festivalu odbylo světovou premiéru. Festival je největší přehlídkou dokumentárních filmů ve střední a východní Evropě.