Jedna z nejvýraznějších osobností českého rocku přichází s novými skladbami. Vladimír Mišík nahrál album Jednou tě potkám, které oficiálně vyjde 20. září. Sólovou desku přitom naposledy vydal před více než 40 lety. Svůj životní příběh nenápadně rekapituluje v písni Jednou, ke které vznikl i černobílý videoklip. „Jednou tě potkám. Člověk si není jistý, kdy to bude a jak se to stane, tak je to jasné, o čem to je. Není to o děvčeti,“ říká v rozhovoru s Vladimírou Junkovou pro Události v kultuře.
Jednou tě potkám, zpívá Vladimír Mišík na novém albu. A není to o děvčeti
7 minut
Vladimír Mišík: Chtěl jsem ještě stihnout natočit desku
Proč jste se rozhodl po tolika letech vydat pouze sólové album pod vlastním jménem?
To je otázka na tělo. Důvod byl jednoduchý. S kapelou Etc… jsme hráli hodně koncertů a pořád jsme mluvili o tom, že něco natočíme. Ale nějak ten materiál nenarůstal. A já už jsem si říkal, probůh, abych ještě stihl natočit nějakou desku. Měl jsem asi sedm písniček a napadl mě Petr Ostrouchov, že by to mohl produkovat. Volal jsem mu a on říkal, že mi zrovna chtěl také volat se stejnou nabídkou, takže jsme se takhle shodli.
Pak jsme debatovali o tom, jak by to mělo vypadat. Já jsem původně měl představu, že by tam hráli částečně chlapci z kapely Etc…, ale nakonec Petr, a myslím, že dobře udělal, navrhnul, že by to hráli jeho spřátelení muzikanti. Tak jsme to uzavřeli a já jsem tomu rád, protože Petr přinesl ještě další nádherné písničky. Takže deska je opravdu plnohodnotná ve smyslu, že to nejsou jenom moje bluesy a moje jednoduché texty, ale že je tam poezie a pár básníků.
Noví muzikanti jsou o poznání mladší než členové Etc… Jak se vám s nimi hraje?
Oni nejsou o poznání, oni jsou o hodně mladší. Ve studiu je práce skvělá, protože s nimi je sranda, oni se furt chechtali. Na to, že jsme točili poměrně vážné songy nebo přímo poezii, tak bylo ve studiu veselo, jsou to hrozně přívětiví mládenci. A myslím, že je to slyšet na té desce, že mezi muzikanty panuje pohoda.
Deska se jmenuje Jednou tě potkám podle básně Václava Hraběte, který vás v kariéře provází už nějakou dobu. Variace na renesanční téma je vaše nejznámější píseň. Proč Václav Hrabě?
To díky Petrovi. Ta básnička se jmenuje Jednou. Deska se jmenuje Jednou tě potkám, tam je takový refrén, ale to není důležité. Já jsem tu báseň vůbec neznal a přiznám se, že jsem z toho svého okruhu oblíbených básníků už nevěděl, co najít. A Petr se toho ujal a je tam Skácel, Hrabě, Reynek jako takový poetický obraz. Jsou tam ještě jiní textaři a básníci, ale to bylo dobře, že to bylo i z jiného úhlu.
Vy jste k té písni představil i videoklip. O čem ta píseň je?
Jednou tě potkám. Člověk si není jistý, kdy to bude a jak se to stane, tak je to jasné, o čem to je. Není to o děvčeti.
Videoklip je černobílý, natočil ho Vladimír Smutný a odehrává se ve vaší domovské části Prahy, na Letné. Proč jste zvolil tuto formu?
Na Letné jsem se narodil. Ta písnička je úplně o ničem jiném, ale v podstatě na plátně se odehrává tak trochu můj příběh, jak jsem hrál basket a tak. Je to tam skrytě, nenuceně a snad to některé zaujme.
Na české hudební scéně se pohybujete už od šedesátých let. Co vás neustále žene tvořit nové a nové písničky? Lidé by na vás chodili stejně, i kdybyste nedělal nové písně.
Je to takové nutkání, že by měl člověk ještě něco vymyslet a být nejen takový reprodukční zpěvák, který zpívá pořád dokola svoje hity. Mě by to ani moc nebavilo, i když to tak trošku s kapelou děláme. Ale nová deska mě lákala a jsem rád, že to takhle dopadlo. Takové vnitřní nutkání, člověka nad ránem nebo večer napadne text, tak si ho napíšu. A je to hotové hned. Anebo někdy na tom člověk dělá tři měsíce. Baví mě něco vymýšlet.
