Praha - Ve své zatím poslední instalaci Landscape (2012) vytvořené pro prostor galerie „Hunt Kastner Artworks“ Jakub Nepraš svou tvorbu posouvá na novou rovinu. Centrem autorova zájmu již není výhradně snaha reflektovat a tematizovat neuralgické aspekty současné doby a společností osvojené mechanismy; nyní se zaměřuje především na to „hladký“ průběh této reality narušit a směřovat ke společenské transformaci, jež, jak se zdá, je jediným klíčem k přerodu a redefinici současného společensko-ekonomického systému. Výsledek lze vidět v galerii v Kamenické 22, Praha 7 - Letná do 10. března.
„Organičnost, specifická pro dřívější tvorbu autora, se podobně jako aspekt kontinuální cirkulace vytrácí. Primárně se tedy již nejedná o zrcadlení reality a tím ani zachycení této reality jako formy heterotopie, tedy jiného prostoru, jak tomu bylo v předešlých dílech autora, ale o jakýsi nástin ideální podoby postupu v již zmíněném přerodu. Na metaforické rovině se Nepraš inspiruje avantgardními směry dvacátého století, především pak kubismem a futuristickou estetikou. Jeho zájem o tyto směry je však velice specifický,“ charakterizuje poslední výtvarníkovu tvorbu kurátorka výstavy Markéta Stará.
„Pokud bych se musel někam zařadit, zvolil bych kategorii 'videosochař'. Instalace Landscape – Krajina je asi čtyřmetrová, kde materiál dřevo představuje jakési věže, stožáry. Evokuje most, po kterém se dá snad přejít, ale jiným způsobem, než klasicky. Může to představovat nějaké propojené komunity, které nabízejí možnost, jakým novým způsobem se vymezit proti fungování světa. Měl jsem potřebu vrátit se k materiálu a k původním hrám, kdy jako malý jsem s kamarády stavěl něco jako stromové domy, které nám přinášely soukromí a určitou svobodu“, přiblížil výtvarník instalaci v pořadu ČT24 Kulturama.
Jakub Nepraš také vytvořil „videosochu“ s názvem Louka pro vstupní vestibul Nové scény. Interaktivní objekt je složený ze dvouvrstvého reliéfu s kameny upevněnými v pravidelných rozestupech ve dvou transparentních rovinách. Každý kámen představuje neprůhledný filtr, transformátor, který přetváří symbolické hodnoty a posílá je svému sousedovi v pozměněné podobě. Kameny představují pevné individuální osobnosti, které – podobně jako lidé v životě – mají schopnost zpracovávat podněty z okolí. Jejich výstupy se vždy trochu liší od toho, co přijímají.
„Každý kámen je z jiného místa a představuje jednotlivá lidská ega. Osobně se cítím jako jakýsi filtr, který filtruje realitu a vypouští nějaký obraz sebe samého. Doufám, že je to z díla zřetelné,“ uzavřel rozhovor Jakub Nepraš.
