Co se dělo v loňském roce v české poezii? I když to možná vypadá, že nic, o opaku přesvědčují Nejlepší české básně roku 2018. Již desátou antologii tuzemské poezie v řadě tentokrát sestavil básník J. H. Krchovský podle předvýběru Ondřeje Hanuse.
V názvu publikace je sice slovo „nejlepší“, nicméně výběr se netváří jako objektivní posouzení české poetické produkce. Ovlivněn je subjektivním názorem vybírajících – tedy jednak znalce současné poezie a jednak arbitra z řad básníků. Ti se každý rok mění.
Loni se s úkolem vyfiltrovat z tuzemské poezie „to nejlepší“ popasovali Sylva Fischerová a Jan Šulc. „Báseň musí mě, jako čtenáře, překvapit. A musí překvapit i jejího autora. Když nepřekvapí ani toho, kdo ji sám píše, pak to nefunguje,“ popsala básnířka, podle jakého klíče vybírala básně do minulé ročenky.
Svůj přístup prozradil i arbitr aktuální výroční sbírky J. H. Krchovský, sám autor převážně dekadentně ironických básní. „Obecné hodnocení mi nepřísluší, nejsem k němu ani kompetentní; to subjektivní jsem prokázal svým výběrem. Své favority zde však jmenovat nebudu; poezie, stejně jako život, není pro mne soutěží,“ uvedl.
Poezii do výběru posuzoval prý anonymně, aniž by věděl, kdo je autorem konkrétních děl.
Průměrný nejlepší básník je ročník 1974 a pravděpodobně žena
V antologii za rok 2018 je zastoupeno jednapadesát básníků, Krchovský je vybíral ze zhruba dvojnásobného počtu textů, které byly výsledkem předvýběru od literárního publicisty a básníka Ondřeje Hanuse. Probíral se poezií, která loni vyšla časopisecky, knižně i na internetu.
Svůj pohled na loňskou úrodu poezie shrnuje v doslovu antologie: „Z letošní ročenky zřetelně vysvítá několik obecných rysů. Tím prvním je věk autorů a autorek: průměrný ročník narození všech osob zastoupených v letošní ročence je 1974, přičemž nejstaršího autora a nejmladší autorku od sebe dělí sedmdesát jedna let (Karel Šiktanc, nar. 1928 — Anna Gažiová, nar. 1999); rovných čtrnáct autorů či autorek přitom ještě nepřesáhlo třicítku. Dalším nápadným rysem je vysoké procento zastoupení žen.“
Jako básník se Hanus představil sbírkou Stínohrad (2008), předloni přidal Volné verše, za něž byl nominován na cenu Magnesia Litera. Ocenění za nejlepší poezii obdržel nakonec Milan Děžinský za sbírku Obcházení ostrova. Ve výběru Nejlepších českých básní roku 2018 se ale jeho jméno neobjevuje.
