Hlavní videoherní scénou jsou historicky Japonsko a Spojené státy. I v normalizačním Československu ale hry vznikaly. Místní programátoři dokonce patřili k prvním na světě, kteří hry soustavně používali k vyprávění osobních příběhů i k politickému aktivismu. Tématu se věnuje kniha Jak obehrát železnou oponu. Výzkumník Jaroslav Švelch ji nejprve vydal v americkém nakladatelství MIT Press, nyní je dostupná i v češtině.
Indiana Jones proti Veřejné bezpečnosti. Kniha mapuje, jak amatérští programátoři obehrávali železnou oponu
Hry za socialismu (zdroj: ČT24)
Švelchova kniha je postavena na více než čtyřiceti rozhovorech a studiu archivních materiálů, a to včetně dochovaných her. Na příbězích místních amatérských programátorů mapuje počátky hraní a tvorby her pro osmibitové mikropočítače na československém území. Vytrvalí nadšenci si pomáhali dovozem či pašováním ze Západu, ale využívali i socialistické organizace pro děti a mládež typu Svazarm nebo Pionýr.
Jak obehrát železnou oponu
Zatímco většina Československa se v osmdesátých letech s osobním počítačem teprve seznamovala, mladí nadšenci už na nich hráli hry a také je sami programovali. Třeba tehdy náctiletý František Fuka, pozdější filmový recenzent, v televizním publicistickém pořadu ukazoval „Co dokáže počítač“.
První vlastní přístroj dostal od strýčka – emigranta. „To byl Commodore VIC-20. Nešlo to pořádně ani připojit k evropské televizi. Jakýkoliv software, který jsem na to chtěl mít, jsem si musel vyrobit sám,“ vzpomíná.
K průkopníkům amatérského programování patřil také Patrik Rak. „Hry jsou pro mě médium stejně jako knihy nebo filmy, ale zajímavé jsou tím, že jsou interaktivní. Že vy jste ten, kdo příběh ovlivňuje, a jde to dál než Sváťa Kuřátko,“ zmiňuje kdysi populární cyklus televizních komedií o kuchaři Kuřátkovi. Diváci mohli o dalším ději rozhodovat svými hlasy tak, že rozsvěcovali doma žárovky.
Bez cenzury
První českoslovenští programátorští nadšenci tvořili hry ve volném čase a mezi sebou je šířili kopírováním. Podle herního vědce Jaroslava Švelcha autory motivoval obdiv ostatních programátorů, ale také možnost se svobodně vyjádřit. „Bylo to jedno z mála médií, ne-li jediné, které nepodléhalo regulaci a cenzuře,“ míní.
Připomeňte si: Co dokáže počítač? (zdroj: ČT24)
Vzniklo dokonce několik titulů, které přímo vystupovaly proti komunistickému režimu. Kniha například podrobně analyzuje hru, v níž Indiana Jones bojuje proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti a Lidových milic během Palachova týdne.
Anonymní autoři reagovali i na zákrok proti studentům na Národní třídě. „Pokud budeme věřit titulní obrazovce, tak ta hra vznikla 19. listopadu 1989, jen dva dny po těch událostech,“ potvrdil Švelch.
Po sametové revoluci se prostředí postupně zprofesionalizovalo. Dnes český herní průmysl zaměstnává tisíce lidí – a mezi nimi zůstali i někteří z těch, kteří pamatují skromné začátky. Například Patrik Rak dnes pracuje jako hlavní programátor firmy SCS software. Pražské vývojářské studio stojí za světově úspěšnou sérií simulátorů kamionů.