Praha - Výtvarníci a kurátoři uveřejnili výzvu "Nulová mzda„. Chtějí tak upozornit na nedostatečné oceňování své práce i na nespravedlivé rozdělení státních peněz. Připomínají, že umělci a kurátoři na volné noze, na rozdíl od zaměstnanců galerií, nejsou zaplaceni za práci, kterou pro státní instituci odvedou. “Nechceme redukovat umění jen na zboží, se kterým je třeba obchodovat, abychom se uživili," říkají umělci podepsaní pod výzvou.
„Zvlášť u veřejných institucí by bylo důležité se zamyslet nad tím, jestli právě nemůžou být protiváhou k tržnímu světu s uměním. To samé se děje třeba v hudbě, kdy víme, že hudba se sdílí a je to v pořádku, je to vlastně nějaký vývoj a musí se tedy znovu přemýšlet, jak hodnotit hudebníky, že už to není třeba jen o prodeji desek,“ myslí si výtvarník Pavel Sterec.
Umělci tak volají po svobodě pracovat třeba na projektech, které jsou vytvořené na míru výstavnímu prostoru a odehrávají se teď a tady. „Přeci jenom se charakter umění za posledních padesát let proměnil a umělci nevytvářejí díla, která jsou jakoby nějaký artefakt, který je prodejný a přemístitelný, ale je vyloženě sbírkový,“ upozorňuje kurátorka Lenka Lindaurová.
Stejně tak jako muzikanti přistoupili k problému s nadsázkou, také výtvarníci se snaží tíživou situaci odlehčit. Umělci a kurátoři zároveň vyzývají galerie, aby s nimi sepisovaly smlouvy a případně jim vydaly potvrzení o nulové mzdě. O něco lépe než umělci jsou na tom kurátoři, kteří jsou buď v galeriích zaměstnaní, nebo mají smlouvy.
„V obecné rovině je výzva Nulová mzda opodstatněná. Ten, kdo odvádí nějakou činnost, měl by být za to honorován. Problém současné výzvy je ovšem ten, že nenabízí řešení, tedy jakým způsobem by výtvarníci měli být placeni. Klasický liberální postoj říká, že by se kultura měla uživit sama, ale tato výzva není adresována komerčním galeriím, ale státním institucím nebo organizacím, které jsou placeny z veřejných rozpočtů, které vesměs požadují od umělců nějakou práci, za kterou pak nic nezaplatí,“ podotkl k problematice kurátor Tomáš Pospiszyl v pořadu ČT24 Události, komentáře.
Některé státy výjimečnost uměleckých profesí uznávají. Například Francie vyplácí speciální typ podpory umělcům, kteří jsou zrovna nezaměstnaní. Minulý rok se o ni přihlásilo víc než sto tisíc umělců a Francie jim dala víc než miliardu eur.
„Podstatné je, že celá ta výzva zajímavým způsobem reflektuje stav české výtvarné kultury jako celku. Stojí za ní mladí umělci a nemá cenu si zastírat, že má i jisté politické pozadí. Jsou zde najednou mladí umělci, jejichž názory pocházejí ze strany levicového spektra, což vlastně ještě donedávna bylo tabu. To, jakým způsobem půjde výzva dál, ukáže, jak moc jsou jejich názory rozšířené. Umělci mají vlastně dvě možnosti, buď se pokusí o jakýsi konsenzus napříč výtvarnou scénou, anebo musí založit umělecké odbory, což už je akt vysoce politický, který pravděpodobně sníží případný počet podporovatelů výzvy,“ uzavřel Pospiszyl.
