Pasta Oner a Martin Krajc se třpytí zlatem. V pražské galerii Nová síň pořádají společnou výstavu Golden Boys, kterou završují a zároveň stmelují dlouholetou uměleckou spolupráci. Dva odlišné, ale přesto provázané přístupy jsou k vidění do 21. května.
Provázanost s českou graffiti komunitou oběma výtvarníkům už nikdo neodpáře. Jejich dílem se táhne trvale, ale ne na první pohled okázale a utváří základy jejich výtvarného názoru. Pasta Oner na první pohled pracuje s líbivostí, skrze kterou se snaží diváka dostat k jádru věci. Zabývá se většinou tématy, která člověka ničí - ať už jde o vášně, nebo neřesti, nejde bez nich žít.
Pastova převažující utaženost a čistota malířského tahu odpovídá pregnantnosti „writerského tagu“, zatímco uvolněnost a rozmáchlost Krajcova gesta nalézá svůj odraz ve svobodě a živelnosti pouličního graffity. Na druhou stranu však Krajc vyvažuje implicitní odkaz k umění ulice svým dlouhodobým založením v aktuálním malířském akademismu, vůči kterému se vyhraňuje popartová a komiksová estetika jeho kolegy.
Oba se však shodují v pojetí obrazu jakožto médiu se silným symbolickým potenciálem. Pasta vyplňuje svá díla symbolikou reklamního jazyka, kontroverzními kódovanými zprávami šířenými prostřednictvím znejasnění rolí a hodnot symbolů konzumního života. Krajc svou inklinaci k témuž „světu značek“ vyvažuje pak nově zájmem o mytologické postavy, symboly nereflektovaného „předkritického“ světa mýtu – mýtu, který si člověk neuvědomuje, nýbrž který plně v zajetí jeho vlastních symbolů žije.
