Hodný syn chrání matku přede všemi - kromě sebe

Miluje svoji mámu a nebude se o ni s nikým dělit. Miluje svojí mámu a nedovolí, aby jí někdo ubližoval. Miluje svojí mámu k smrti, a bude-li třeba, je pro ni ochoten i zabíjet. Je to tak trochu bodyguard, platonický milenec a úchyl z lásky. Tiše a sveřepě balancuje mezi Othellem, Oidipem a citově explodujícím Mirkem Dušínem. A umanutě se potácí mezi psychiatrickou diagnózou, pasťákem a černou kronikou. Ale především je to Hodný syn. Kdo by se na něj zlobil? Kdo by to od něj čekal?

Měsíc hoří na noční obloze a dívá se svýma kamennýma očima na tento divný svět. A nechává ho plynout jeho klikatými cestami, po kterých bloudí unavení a vyprahlí lidé a poraněné i zraňující děti, které dospěly dřív, než stihly být dospělé. Je to zvláštní svět, ve kterém nemocní lidé odevzdaně bojují se svými démony, protože nic jiného jim vlastně nezbývá, a někdy se stává, že jim neodolají a podlehnou.

Ale ještě o něco horší je, když přehlédnou, jak jim nepozorovaně vstoupili do života, vsákli se jim pod kůži, a přitom dokázali stále vzbuzovat pocit jistoty a bezpečí. Možná jsou to právě ti nejhorší ze skrytých běsů, jimž je nesnadné čelit, protože je těžké je objevit. Milí a laskaví démoni, kteří potlačují svoji dominanci, drží zkaženou vášeň na uzdě a čekají na svoji příležitost, aby ji ve zničující detonaci vybili, protože tuší, že nebude nikdy naplněna. Jsou nebezpeční tím, že se až do zběsilého výbuchu dokáží ovládat a vzbuzovat dojem, že něčeho takového vůbec nejsou schopni. Zamlklí zabijáci vlastního života, jejichž krok je tichý a měkký jako poslední našlápnutí šelmy před útokem. 

Kamenné oči měsíce jsou pozorné a nehybné a zrcadlí se na hladině zálivu spolu se svítícími okny víkendového domu, obklopeného lesy, samotou a očekáváním čehosi neodvratného. Ta okna opuštěně zářící do noci signalizují, že smutní hrdinové tohoto příběhu o pokřivené lásce, s kterou si nedovedou poradit, právě dorazili.

„Drž se od nás dál!“

Herečka Leila Mannerová již jako žena a umělkyně přestává být na výsluní. Nese to zčásti odevzdaně a zčásti úkorně jako něco, co si nezaslouží, čím ji přízemní život zaskočil a co není vždy schopná zvládnout. Po poslední premiéře, která zrovna dvakrát nevyšla, si to rozdala s bulvárem a pak sebrala své dva syny, malého introverta Unta, který dokáže napodobovat řeč ptáků, možná proto, že té lidské občas nerozumí, a většího Ilmariho, který se ji snaží chránit před nepřátelským světem, a odjede s nimi na odlehlé víkendové sídlo na břehu zálivu.

Hodný syn
Zdroj: ČT24/Film Europe

Zatímco citlivý pozorovatel tohoto panoptika dospělých Unto utíká s kamerou do vlastního světa „saunových chlapců“ ukrytých v kamnech a kamarádských vážek, poletujících nad hladinou, stylizuje se nezralý a přetlakem potlačovaných emocí zmítaný Ilmari do role ochranitelské hlavy rodiny, která s matkou vykouří společnou cigaretu a pak jde za ni proti všem bojovat.

A zdánlivě okrajové epizody, jako je mobil vhozený do minerálky novináře, který mámu pomluvil, nebo chladnokrevné rozdělání ohně v krbu, v jehož komíně si udělali hnízdo naříkající ptáci, vysílají první, nenápadné signály, že tenhle teenager s nezúčastněným pohledem vidí a cítí věci jinak než jiní a je nebezpečný všemu, co mu stojí v cestě. Stačí jen impuls, který způsobí, že jeho emoce nezadržitelně vyhřeznou a on ztratí soudnost a kontrolu nad agresivitou svých činů. Stačí jen jedna víkendová návštěva, kterou si chce Leila zpestřit svoji samotu, spisovatel Aimo, který tu po té, co všichni odjeli, v domě zbyl, přestože ona chlapa momentálně nepotřebuje, ale proti sexu s ním nic nenamítá, a jedna zlá dětská pomluva odmrštěné místní holky pro všechny Karity. Stačí jen málo a rodinnou idylu na břehu zálivu přidusí dusná deka nepřátelství, nenávisti a strachu, kdy démoni zbytečné pomsty nezadržitelně proniknou na povrch a prolijí krev.

„Taky bych ti mohl zlomit vaz!“

Hodný syn je psychologické komorní drama pro pět hlavních figur a malý antický chór ve finském aranžmá a vlastně má parametry téměř divadelního, jevištního tvaru, kde se prakticky nemění scéna a jehož postavy se v duchu aristotelovského algoritmu neúprosně probíjejí ke katastrofě, jež je vrcholem tohoto příběhu. Katarze je tu spíše jen vlažně tušená a opírá se o úlevný pocit, že karty již byly konečně vyloženy a očekávané se z hrozby změnilo v dokonaný čin, s nímž se všichni, které zasáhl, musí nějak vyrovnat.

Režisérka a scenáristka Zaida Bergrothová pojala tento opus jako „příběh chlapce, který na sebe vzal příliš mnoho odpovědnosti“, a právě tím se stává nebezpečný sobě, svému okolí a koneckonců i své matce (která vcelku nepochopitelně celou dobu nic netuší – nebo se tak alespoň tváří), kvůli které je schopen udělat cokoli, aby ji ochránil. A tak ji chrání před celým, zdánlivě nepřátelským světem – jen proti sobě samotnému ji ochránit nedokáže.

Hodný syn / Eetu Julin
Zdroj: ČT24/Film Europe

Základní story Hodného syna je vlastně sevřenou skládačkou několika klíčových osobních příběhů jeho dominantních protagonistů: Zarputilého teenagera Ilmariho, jenž je beznadějně uvězněn v kleci svých zmatených představ a zmuchlaných citů, jeho sebestředně sobecké, ješitné a zároveň milující matky Leily, která nevidí (nebo nechce vidět), že tady není něco v pořádku, spisovatele Aima, který již jednou o všechno přišel, propil se k pocitu, že to už může začít znovu hledat, ale nakonec tu nenašel víc nežli námět pro svůj příští román a také devítiletého pozorovatele věcí kolem sebe Uda, dítěte s velkou fantazií a zdravě přirozenou potřebou uniknout do svého lepšího světa.

„Už sem nikdy nevolej, ty krávo!“

Nenápadný a dokonale vystavěný scénář, civilní a kredibilní herecké výkony, kulminující zejména v dětských partech, jež dramatu, které má potenciál antické tragédie dokáží vtisknout atmosféru současné ho příběhu, vizuál šitý na míru pro dvě „handky“ (z nichž jednu držela v ruce režisérka), které svobodně a v dlouhých záběrech chodí naproti akci a stativ používají jen při dokonalých kompozicích přírodních záběrů. To jsou ony rozhodující, vzájemně prolnuté a obohacující se komponenty, jež z Hodného syna činí neokázalý, ale překvapivě silný a oslovující zážitek.

Ostatně severští filmaři tahle introvertní a intimní témata dokáží nalézat i vyprávět a oslovovat jimi festivalové poroty (tak jak se to potvrdilo na letošním Febifestu, který tenhle malý velký film vyhrál). Hodný syn je ale schopen oslovit i mnohem širší, „nefestivalové“ publikum, které dokáže číst v předivu jemných vztahů, přijmout jejich výjimečnost a ustát i jejich brutální devastaci. Každého, kdo dokáže v ranním rozbřesku zachytit subtilní příběh krásného šídla sítinového, které si právě protřelo oči ranní rosou, uvažuje, co ho dnes čeká, ale předtím si může ještě na chvíli odpočinout, než se o něj otře první sluneční paprsek a dozní La Paloma. Neříkejte, že to nedokážete…

HYVÄ POIKA. Finsko 2011, 87 min., české titulky, od 15 let, DVD, DCP. Režie: Aida Bergrothová. Scénář: Aida Bergrothová, Jan Forsström. Hrají: Samuli Niittymäki (Ilmari Manner), Elina Knihtiläová (Leila Mannerová), Eetu Julin (Unto Manner), Eero Aho (Aimo Martilla), Anna Paavilainenová (Karita). V kinech od 10. května 2012.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Nový ředitel Studia Ypsilon plánuje zrušit stávající podobu souboru

Ředitelem Studia Ypsilon bude od 1. března děkan Divadelní fakulty AMU (DAMU) v Praze František Tománek, jehož koncepce počítá se zrušením stávající podoby souboru. Výsledky výběrového řízení v pondělí schválili radní hlavního města, jehož příspěvkovou organizací divadlo je. Tománek plánuje divadlo transformovat na výukové a umělecké pracoviště Divadelní fakulty AMU. To podle serveru iRozhlas.cz kritizují členové souboru, divadlo situaci odmítlo komentovat.
11:38Aktualizovánopřed 2 hhodinami

Putina ve filmu hraje umělá inteligence i Jude Law

V lednu se shodou okolností dostalo pozornosti dvěma novým hraným filmům o Vladimiru Putinovi. Oba sledují jeho cestu k moci, každý ale jiným způsobem. V Polsku měl premiéru snímek s jednoduchým názvem Putin, který příběh ruského vůdce vypráví stylizovanou satirou i pomocí AI. Ve francouzské produkci se zase chystá politický thriller Mág z Kremlu, v němž byl pro roli Putina potvrzen Jude Law.
17. 1. 2025

Na Berlinale budou soutěžit dva české animované filmy

Česká kinematografie bude mít na letošním festivalu Berlinale zastoupení díky dvěma animovaným filmům. Světovou premiéru čekají loutkové Pohádky po babičce, natočené podle knihy Arntošta Goldflama čtyřmi režiséry. Do soutěže krátkometrážních snímků se po deseti letech od poslední české účasti dostal Kámen osudu od studentky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Julie Černé.
17. 1. 2025

Zemřel režisér David Lynch, mistr matoucích filmů

Ve věku 78 let zemřel americký režisér David Lynch. Oznámila to jeho rodina. Lynch byl nominován na Oscara za filmy Modrý samet, Sloní muž a Mulholland Drive. Byl také spoluautorem televizního seriálu Městečko Twin Peaks. Jeho dílo se stalo v mnoha kruzích kultovním a inspirovalo množství napodobitelů, byť se svojí logikou snu vzpíralo jasným interpretacím. „Život je velmi, velmi matoucí, a tak by to mělo být dovoleno i filmům,“ sdělil v jednom z rozhovorů.
16. 1. 2025Aktualizováno16. 1. 2025

Celebrity kvůli požárům v Los Angeles pomáhají i kritizují

Devastující požáry v okolí Los Angeles zničily domov mnohým celebritám. Řada osobností se rozhodla pomoci finančně, třeba Leonardo DiCaprio nebo Beyoncé, některé také vyjádřily svůj názor na zvládnutí požáru. Ke kritikům patří například Mel Gibson. Negativní reakce schytávají influenceři, pokud sdíleli fotografie s ohněm za zády.
16. 1. 2025

Jsme zpátky a je nám jedno, jak se jmenujeme, hlásí The Prostitutes

Kapela The Prostitutes loni ohlásila překvapivý comeback a teď se ve zkušebně připravuje na koncerty a dokončuje nové album. Představila z něj už první singl.
16. 1. 2025

Jak fungovalo gestapo. Kniha přibližuje vedení nacistické policie

Fungování nacistické tajné policie v Protektorátu Čechy a Morava, její členy a jakou měli moc, shrnuje nová publikace s názvem Gestapo. Její spoluautor Jan Vajskebr z Ústavu pro studium totalitních režimů v Událostech, komentářích popsal, že se historici snažili zaměřit na velitelský sbor, který měl vliv na podobu tohoto bezpečnostního aparátu.
16. 1. 2025

Nejkrásnější knihou minulého století je Šumava umírající a romantická

Jak vypadají ty vůbec nejkrásnější knihy minulého století? Odpověď zjišťoval Památník národního písemnictví a projekt Identita. Odborníci ocenili deset knih. Za tu nejhezčí vybrali publikaci Šumava umírající a romantická od Josefa Váchala. Kniha z roku 1931 je neobvykle velká a váží kolem dvaceti kilogramů.
15. 1. 2025
Načítání...