Před osmnácti lety se v kinech poprvé objevili Jiří Mádl a Tomáš Vorel mladší jako dva sprejeři ve filmu Gympl. Následovala Vejška. A od konce letošního července i Džob, kterým režisér a scenárista Tomáš Vorel svou trilogii zakončuje. Snímek vznikl v koprodukci České televize.
Životní cesty Kolmana a Kocourka se v závěrečném příběhu rozdělily. Jeden pracuje v korporátu, má rodinu a snaží se být zodpovědný, zatímco druhý zůstal alespoň nějakou formou u umění. Vydělává si potiskem triček a ve volném čase se snaží věnovat malbě a vlastním projektům.
„Petr Kocourek začíná meditací, pak maluje obrazy. Jeho kamarád Michal Kolman si dá ráno tři kafe a jede ve svém SUV přes celou Prahu, vystresuje se v zácpách a ve smogu, přijede do korporátu, kde řídí padesát finančních poradců, a večer se vrátí ke své rodině naspeedovaný,“ upřesnil režisér Tomáš Vorel. Dodává, že Džob je „první česká socgro“, jak zní prý zkratka pro jím vymyšlený nový žánr – sociální grotesku.
Začít být opravdu dospělý
„Táta do svých filmů propisuje, co nasbíral o životě konkrétní generace. A teď je to okamžik mileniála, kterému je třicet pět let a je v pozici, kdy už měl začít budovat rodinu nebo kariéru, začít být tím opravdu dospělým člověkem. A každý se s tím vyrovnáváme jinak,“ podotýká Tomáš Vorel mladší, který se do příběhu vrací v osvědčené dvojici s Jiřím Mádlem.
„Víceméně prožíváme to samé, co postavy, protože i my jsme zažili ten náraz, kdy jsme dotekem dospělosti museli něco opouštět. Ta trilogie se stává takovou naší paralelní kronikou, akorát že je samozřejmě kombinací nás a postavy,“ říká Mádl.
Stejné zůstává i herecké obsazení dalších postav z předchozích příběhů – v rolích rodičů se opět objeví Zuzana Bydžovská a Jan Kraus, vrací se například i Kolmanova přítelkyně Eva Podzimková. K novým tvářím naopak patří Diana Dulínková, Vilma Cibulková či Kristýna Leichtová.
Graffiti místo piva
Ke kontaktu s pohledem mladších lidí – a také s vývojem graffiti scény – Tomáši Vorlovi pomáhá i spolupráce s mladšími scenáristy. V případě snímku Džob s ním příběh psaly Barbora Vlčková (rovněž je podepsána pod Vorlovým filmem Instalatér z Tuchlovic) a writerka Sany.
„Naše generace – generace Pražské pětky a Divadla Sklep – měla jako odpor proti režimu pivo, cigára a jeviště. Odpor té další generace je graffiti, hip hop a rap,“ míní Vorel. Nadšení pro graffiti tvorbu kamarády z Gymplu a Vejšky nadále spojuje, jenže zatímco Kocourek už nechce zažívat napětí při nelegálním malování, Kolman potřebuje tohle vzrušení k životu.
Stejně jako předchozí snímky Gympl a Vejška ani Džob podle Mádla neosloví jen mileniály, tedy diváky ve věku hlavních hrdinů. „To je to kouzlo, že kluci se klidně mohli narodit v šedesátých letech a byla by to třeba Stínadla se bouří. Prostě je to touha po realitě, aby vám, když někam jdete a zažíváte dobrodružství, opravdu hrozilo, že dostanete po hubě, aby to nebylo virtuálně, ale dotek,“ vysvětluje. „Je skvělé, že to fascinuje i mladé, což ukazuje, že zas tak ‚vyblikaní‘ ze sociálních sítí a odpojení od sebe nejsou,“ dodal.
Adrenalin zažívala i část štábu a herců, protože v Berlíně, kde byla jedna z filmových lokací, natáčeli načerno, mimo jiné v berlínském metru. „To jsem měl strach, že nás zavřou,“ přiznává režisér. Průvodce jim dělal německý raper a sprejer Shacke One, jehož hudba ve filmu zazní, stejně jako skladby jeho českého kolegy Yzomandiase. Oba si v Džobu navíc zahráli.
Penze už nebude
Džobem příběh Kolmana a Kocourka končí. O jejich krizi středního věku a penzi se diváci už nedovědí. „Byl bych moc rád, ale Tomáš Vorel jako režisér nechce dál tvořit,“ říká Mádl, i když nic nemusí být definitivní, jak naznačuje debata k Džobu na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde měl snímek premiéru.
„Byl na něj (Tomáše Vorla) dotaz, že kdyby byl milion diváků, jestli by tvořil dál. A já jsem viděl, jak z toho naprosto pevného (rozhodnutí), že už vůbec nikdy nebude nic točit, pookřál. Tak je to na vás, milí diváci,“ vzkázal Mádl.
Nebylo by poprvé, kdyby se taková výzva dočkala odezvy. Stejnou hranicí návštěvnosti podmínil Ivan Trojan v nadsázce případné třetí pokračování pohádky Anděl Páně. A do kin na „dvojku“ opravdu přes milion diváků přišlo.
