Grace prudí životopisce a masíruje milovníky pohádek

19. dubna 1956 se hollywoodská aristokracie spojila s monackou. Toho dne si hollywoodská hvězda Grace Kellyová, držitelka Oscara za Venkovské děvče a jedna z oblíbených Hitchcockových blondýn v nesnázích, oblékla svatební šaty, na kterých pracovalo půldruhého měsíce třicet švadlen, na prst navlékla zásnubní prsten s desetikarátovým diamantem a provdala se za pohádkového prince Rainiera III., čímž se stala Její Knížecí Jasností Kněžnou Monackou…

Od té doby uplynulo šest let, píše se (pro Monako neklidný) rok 1962. Je to rok velkého střetu s nepřátelsky naladěnou Francií a také rok velkého rozhodnutí, před kterým bude stát první dáma Grace (brilantní a krásná Nicole Kidmanová). V knížecím paláci, jehož základní kameny byly položeny již ve 13. století, si hrají její děti Caroline Louise Marguerita a Albert II. (který jednou usedne na dědičný trůn Grimaldiů) a dlouhou chodbou do jejích salonů přichází Alfred Hitchcock (Roger Ashton-Griffiths, jenž by Hitche zajímavě zvládl i v autonomním, sólovém projektu), se scénářem svého dalšího filmu Marnie a nabídkou na životní roli za milion, jež by ovšem znamenala přechodný návrat do Hollywoodu.

Tim Roth mezi láskou a smyslem pro povinnost

Nechá Rainiera (zajímavý Tim Roth, balancujícího mezi láskou a smyslem pro rodovou povinnost) samotného a zatlačeného do kouta nabuzeným francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem (jen vzdáleně mu podobným André Penvernem), který nechce, aby bylo Monaco dál daňovým rájem pro francouzské firmy, a tak adresuje zemi, jež nemá ani vlastní armádu a měří zhruba dva čtvereční kilometry, radikální ultimáta a slibuje, že při jejich nedodržení ji pošle do doby Temna? Bude se nějakých třicet tisíc obyvatel  Monaka dívat, jak zemi opouští jeho kněžna právě ve chvíli, kdy ji nejvíce potřebují? A skousne silná Francie ránu do tváře, kterou si od Rainiera vykoledoval její emisar za urážku Grace?

Otázek je více než odpovědí, přibývají další a navíc se zdá, že za zdmi knížecího paláce se skrývá nenažraný zrádce, který chce prodat zemi za cenu jejího trůnu. Nebylo to pro Grace lehké rozhodování v tuhle těžkou chvíli, kdy ji „Ari“ Onassis (Robert Lindsay), doprovázený opěrní pěvkyní Marií Callasovou (Paz Vegaová), chce přibrat do vysoké hry a farář naklonovaný na diplomata otec Francis Tucker (charismatický Frank Langella) nabádá, že její životní role je kněžna a její místo je tady! Vy, kteří jste četli životopis Grace od Jeffreyho Robinsona nebo viděli Hitchcockovu Marnii, samozřejmě víte, jak to dopadlo. Když pečlivě připravovaný summit nesplnil (díky nezdařenému atentátu na de Gaulla) svou roli, zdálo se, že je vše ztraceno. Ale Grace měla ještě záložní plán, který jí umožnil pomoci své malé zemi a zadělat na to, že její tvář jednou uvidíme na poštovních známkách.

Pohádka, závazek i sen

Premiéra Grace měla ozdobit letošní Mezinárodní filmový festival v Cannes, což (jak je známo) úplně nevyšlo. Knížecí rodina se zašprajcovala, kritika vlažně a s větším či menším despektem komentovala, seriózní životopisci dostávali kopřivku a diváci mezi tím vším trochu rozpačitě poletovali, protože se ve vzduchu vznášel pocit, že tohle by se jim vlastně nemělo moc líbit. Řekl bych, že váš vztah k tomuhle diskutovanému snímku se bude odvíjet od toho, jak ho budete chápat jako žánr, co od něj budete očekávat a jak vážně budete vnímat sdělení jeho režiséra Oliviera Dahana (Edith Piaf), že vlastně nenatočil klasický životopis, ale fikci, založenou na skutečných událostech, které se odehrály zhruba v průběhu jednoho, je třeba říci, že poměrně dobře vybraného a zajímavého roku jejího knížecího života.

V případě Edith Piaf vsadil Olivier Dahan na Marion Cotillardovou, tentokrát slušnou tlačenici hvězd na post titulní role vyhrála Nicole Kidmanová a zhostila se jí elegantně, soustředěně a sympaticky jako dáma velkého světa a stejně velkých pochybností o tom, kudy jak a s kým se v něm pohybovat. A jakkoli je její figura modelově čistá a šlechetná (až přešlechtěná) je dobré vzít v potaz, že je to konec konců postava z jedné z největších romancí minulého století. Takže jí tuto ušlechtilou sošnost, a to i s přihlédnutím k tomu, že celý projekt byl koncipován v kontextu s třicetiletým výročím její tragické nehody, nelze jednostranně zazlívat - neboť toto je čas, kdy nelze plošně odsuzovat ani stavbu pomníků.

Přebouchnuté finále

Grace, kněžna monacká, (jak nám její režisér Olivier Dahan vzkazuje) totiž opravdu není životopisný film, ale fiktivní story, z reálných motivů jejího života vyklenutá pohádka, kde (jak to v pohádkách bývá) vítězí krása, pravda a spravedlnost. A půjdete-li se na ni s tímto vědomím podívat, dá vám, co od ní budete očekávat. A už vás nerozhodí její sentimentální proklamace o tom, jak s Rainierem šťastně stárnou v ústraní na statku v Montpellier či proaktivní burcovačky typu: „Miluji tě, máme děti a já nedopustím, aby mi tohle všechno někdo vzal!“ A nepoloží vás ani přebouchnuté finále, v němž scenárista divoce fabuloval, až se mu za tužkou prášilo, a přivedl ji k projevu o všeobjímající lásce na dobročinném plesu Červeného kříže, kterým prolomila okoralé srdce generála de Gaulla.

O klíčovou pozici se s Kidmanovou dělí věrohodně rozpolcený Tim Roth, jenž místy přesvědčivě neví kudy kam, a z dalších rolí na sebe robustním výkonem upozorňuje tradičně přesný a nepřehlédnutelný (a také nepřeslechnutelný) Frank Langella. A jakkoli je to všechno jedna velká konverzačka za třicet milionů dolarů realizovaná v krásně nasnímaných kulisách (kamera Erika Gautiera a výprava si dávají hodně záležet a jsou základem precizního vizuálu), je to i docela zajímavě rozehraná a svým způsobem napínavá hra. Grace prostě není zas až tak špatný, blbý, nebo dokonce odbytý film, jen po ní nesmíte chtít víc, než co vám může nabídnout. V tomto případě vás zve na pohádku o tom, že člověk vždycky touží najít místo, kam patří, a těm šťastnějším se to nakonec podaří. Možná je to tím, že podle rady velkého Hitche (s nímž Grace natočila Vraždu na objednávku, Okno do dvora a Chyťte zloděje) si vždycky dávali pozor, aby nestáli na kraji záběru.

GRACE OF MONACO/GRACE, KNĚŽNA MONACKÁ - Francie/USA/Belgie/Itálie 2014, 103 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Olivier Dahan. Scénář: Arash Amel. Kamera: Eric Gautier. Hrají: Nicole Kidmanová (Grace Kellyová), Tim Roth (princ Rainier III.), Frank Langella (otec Francis Tucker), Parker Poseyová (Madge), Robert Ashton-Griffits (Alfred Hitchcock), Paz Vegaová (Maria Callasová), Robert Lindsay (Aristotel Onassis), André Penvern (Charles de Gaulle). V kinech od 12. června 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Možná je něco ve vodě. Patnáct výtvarníků spojují Louny a výstava

Galerie města Loun slaví patnáct let činnosti a na připomenutí připravila výstavu patnácti lounských výtvarníků. Všichni představovali svou tvorbu už i dříve právě v prostorách této galerie.
před 6 hhodinami

Česko získá další peníze z evropských a norských fondů, půjdou do kultury i vědy

Stát podepsal memorandum, díky kterému má získat dalších pět a půl miliardy korun z Fondů Evropského hospodářství a Norska. Prostředky přinesou více peněz na vzdělávání, kulturu, vědu či životní prostředí. Podporu ovšem získají pouze ty projekty, které usilují o snižování ekonomických a sociálních rozdílů. Peníze do fondů vkládají Island, Lichtenštejnsko a Norsko – tedy země, které nejsou součástí Evropské unie. Státy tím chtějí spolupráci s členskými zeměmi posílit. V minulosti fondy podpořily třeba i výstavbu památníku holocaustu Romů a Sintů v Letech u Písku – a to částkou čtyřicet milionů korun. Česko je pátým největším příjemcem této podpory.
před 12 hhodinami

Holywood místo Hollywoodu. Papež pozval filmaře

Papež Lev XIV. si přeje „prohloubit dialog se světem filmu“. O víkendu přijal ve Vatikánu hollywoodské hvězdy, řekl jim, že by se mělo udělat víc pro kina, která bojují o přežití, aby bylo zachováno skupinové sledování filmů. Dříve se už soukromě setkal s herci Robertem de Nirem či Al Pacinem. Prozradil také, které filmy jsou jeho oblíbené.
včeraAktualizovánovčera v 18:56

Byl to zásadní okamžik mého života, vzpomíná na 17. listopad herec Potměšil

„Něco, po čem jsme toužili, mluvili o tom v rodině nebo se svými vrstevníky (…), tak se najednou začalo skutečně naplňovat. Tím, že se lidé domluvili a sešli, i když to bylo svým způsobem zakázané nebo limitované,“ popsal v Událostech, komentářích moderovaných Martinem Řezníčkem herec Jan Potměšil, jak vzpomíná na události 17. listopadu 1989. „Mám pocit, že to byl zásadní okamžik mého života,“ dodal. Potměšil poté jezdil po regionech, kde hovořil o tom, co se v Praze dělo. Při jedné z cest 8. prosince 1989 při automobilové nehodě málem přišel o život. Po dvou měsících se pak probudil z kómatu v úplně jiném režimu. „Ať už byl kolem mě kdokoliv, tak jsem se ptal, jak to pokračuje, jak se daří a podobně,“ přiblížil.
včera v 11:02

Vyšel komiks o Havlovi, stojí za ním Žantovský a ilustrátorka Jislová

Vyšel nový komiks o disidentovi a pozdějším československém a českém prezidentovi Václavu Havlovi. Jmenuje se Havel: hrátky s čertem. Autoři ho slavnostně uvedli v pátek večer v Knihovně Václava Havla. Za dílem stojí Michael Žantovský a ilustrátorka Štěpánka Jislová, kniha popisuje Havlův život v roce 1977. „Velká část lidí jej má v mysli už jen na tom pomyslném piedestalu, jako státníka. Chtěli jsme se podívat za oponu, co to bylo za člověka,“ přiblížila Jislová v 90' ČT24. Pořadem provázela Nikola Reindlová.
včera v 07:30

Národní divadlo Brno uspělo na světových operních cenách

Národní divadlo Brno proměnilo obě nominace na ocenění The International Opera Awards. V konkurenci přehlídek a operních domů zvítězilo v kategorii nejlepší festival za Janáček Brno 2024 a mezi novými produkcemi bodovala inscenace opery Leoše Janáčka Výlety páně Broučkovy. Delegace z Brna v čele s ředitelem Martinem Glaserem ocenění převzala v pátek v Athénách v sídle Řecké národní opery.
14. 11. 2025

Běda obrazu, který na výstavě Evy Švankmajerové potřebuje vysvětlit

V pražském Centru DOX je k vidění tvorba přední výtvarnice českého surrealistického hnutí Evy Švankmajerové. Výstava Běda obrazu představuje její malby, kresby, ale i návrhy plakátů a filmové dekorace. Výrazně se na ní podílel manžel zesnulé umělkyně, výtvarník a filmař Jan Švankmajer.
14. 11. 2025

Českou cenu za architekturu získal dětský hospic Dům pro Julii

Českou cenu za architekturu letos získal dětský hospic Dům pro Julii. Jeho autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja a Karel Kubza z ateliéru Čtyřstěn architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Vítěze ve čtvrtek vyhlásili zástupci České komory architektů, která soutěž pořádá. Společně s hlavním vítězem porota ocenila i pět realizací titulem Finalista a další dvě Cenou Aleny Šrámkové a čestným uznáním. Šest projektů získalo cenu partnerů.
13. 11. 2025
Načítání...