Berlinale je pro filmaře nejen příležitostí k představení jejich počinů, ale také místem, kde tvůrci mohou najít inspiraci pro další snímek. Součástí festivalu je totiž program Knihy na Berlinale, tedy trh s literárními právy, první na festivalu typu A. Je organizován už čtrnáct let ve spolupráci s mezinárodním knižním veletrhem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Letos organizátoři zaznamenali rekordních třicet zemí, odkud knihy na Berlinale přišly. Komise vybírala z více než sto šedesáti titulů. Nakonec se do nejužšího výběru dostalo dvanáct knih, které mají potenciál být dostatečně atraktivní pro filmovou adaptaci.
Prezentovaly se knihy mimo jiné z Francie, Německa, Itálie, Sýrie, Nizozemí, Turecka, Koreje nebo Norska. A to jak novinky, tak tituly, které v nejbližší době teprve vyjdou. Pokud se filmařům některý z příběhů zalíbí, mohou ihned po prezentaci kontaktovat majitele práv – renomované a mezinárodně aktivní literární zástupce a literární agenty.
Syrský Billy Elliot
Nejatraktivnějším titulem letošní nabídky byla bezpochyby kniha Tančit, nebo zemřít (Danza o muori), vydaná v Itálii v listopadu 2018. Autorem je devětadvacetiletý Syřan Ahmad Joudeh. Do Berlína přijel osobně představit příběh „syrského Billyho Elliota“, který je inspirován jeho vlastním. Podobně jako hrdina filmu Stephena Daldryho, ani Joudeh neměl možnost svůj baletní talent rozvíjet. Syn Palestince a Syřanky vyrůstal totiž v uprchlickém táboře poblíž Damašku. Když mu bylo osm, náhodou uviděl klasický balet – a byl ohromen.
V islámské kultuře je ale klasický tanec považován pouze za ženskou aktivitu, nevhodnou pro muže. A tak Joudeh čelil útokům a výhrůžkám smrtí. „Jako odpověď na tyto hrozby jsem si nechal vytetovat na krk, na místo, kde náboženští fanatici stínají hlavy svým zajatcům, motto ,Tančit, nebo zemřít‘,“ prozradil v Berlíně autor. Studovat tanec a realizovat sny mu umožnil Nizozemský národní balet. V Nizozemsku Joudeh dnes také, bez občanství, žije. Sám se v zemi snaží zvyšovat povědomí o uprchlických táborech a situaci uprchlíků a jejich dětí.
Ženy a politika
Politiku z minulosti představuje například německý román Smrt u jezera Wannsee (Die Tote im Wannsee). Jeho autoři Martin Lutz, Uwe Wilhelm a Sven Felix Kellerhoff ho přirovnávají k seriálu Babylon Berlín. Krimipříběh je portrétem Německa druhé poloviny šedesátých let minulého století. V jezeře Wannsee za Berlínem je nalezena mrtvá žena. K místu činu je povolán komisař Wolf Heller a je mu nařízeno vyřešit případ velmi rychle. Při vyšetřování se ocitne uprostřed korupce, špionáže z východní Evropy, teroru a rebelujících studentů.
„Je to silně politický román, zobrazuje především rok 1968 a vztahy s východní Evropou a tím může být velmi zajímavý i pro českého čtenáře,“ domnívá se literární agentka Elisabeth Rugeová a dodává: „Pro filmaře je atraktivní tím, jak mixuje fikci a skutečné historické události a postavy, jako Rudi Dutschke, Willy Brandt, Uschi Obermaierová nebo Axel Springer.“
Zdá se, že se výběrová komise u knih také drží ducha filmového Berlinale a vybírá knihy s politickým a genderovým aspektem.
„Pro nás je nejdůležitější dobrý příběh. Jestli je politicky nebo žensky nebo jinak zaměřený, to neřešíme. Navíc mezi autory je mnoho žen a literárními agenty jsou vesměs ženy,“ vysvětlil jeden z členů týmu Henning Adam.
„Ženský“ je například román Dívka s Leicou (La ragazza con la Leica) od německo-italské spisovatelky Heleny Janeczekové. Přibližuje příběh levicové aktivistky ze třicátých let v Paříži. Nizozemsko zase nabídlo politický thriller Předstírat smrt (Play Dead) od A. F. Th. van der Heijdena, inspirovaný životem a falešnou smrtí ruského novináře Arkadije Babčenka.
V Berlíně se ale nenabízela jen politikou prošpikovaná literatura. Knihy na Berlinale přinesly i generační romány o životě mladých lidí v různých podobách, jako například kritický pohled na dnešní singles v románu Fajn, a ty? (Super, und dir?) od Kathrin Wesslingové nebo španělskou fantasy Neviditelná dívka (La chica invisible), kterou napsal spisovatel s pseudonymem Blue Jeans.
Knihy na Berlinale každopádně ukázaly, že filmové adaptace literatury jsou přitažlivé jak pro filmaře, tak pro spisovatele.
