Jeho obrazy visely vedle pláten Maxe Ernsta a dodnes jsou k vidění třeba v pařížském Muzeu moderního umění. V Česku své malby ale Josefa Šíma téměř dvacet let vystavovat nemohl. Pražská Galerie Moderna teď představuje průřez jeho celoživotní tvorbou. Velká část děl se tak téměř po padesáti letech od smrti autora dočkala tuzemské premiéry.
„Je to umění jemných barev. Umění pro vnímavého a přemýšlivého konzumenta,“ popisuje Šímovy obrazy dokument z roku 1966. V té době ale malíř už žil ve Francii, kam odešel ve 20. letech a kde také v roce 1971 zemřel.
„Pro tehdejší režim byl Šíma de facto emigrant. Zůstal někde v cizí zemi a do jisté míry měl řadu let zapovězenou hlavně Prahu,“ říká kurátor aktuální výstavy Martin Zeman.
Do Francie odešel Josef Šíma už po první světové válce, ve které sám bojoval na haličské frontě. „Když přicházela druhá světová válka, nesl to strašně těžce. Prakticky od roku 1939 do roku 1950 nemaloval, když viděl, jaká šílenost se opět děje,“ prozradil kurátor.
Malíř, který nechtěl skončit v galerii
Světového uznání se tak dočkal až na konci padesátých let. O místo ve výstavních sálech přitom nikdy příliš neusiloval. „Žádný ateliér nemám a taky nechci mít, poněvadž v pokoji je pravděpodobně nejlepší světlo k malování. Obrazy, které malujete tady, přijdou zase do bytu, nebudou pověšené věčně v nějaké galerii,“ zachytil jeho názor ve svých vzpomínkách historik umění František Dvořák.
Přesto díla Josefa Šímy v řadě muzeí nakonec skončila. Až na poslední obraz, který malíř nestihl dokončit. I ten je součástí výstavy Svah paměti v Galerii Moderna, která do 27. listopadu představuje na sedmdesát výtvarníkových děl.
