Praha - Desítky let zaznamenával obyčejný život. A přestože se fotografii věnuje jako amatér, patří k nejpublikovanějším a nejúspěšnějším českým fotografům. K 75. narozeninám mu Pražský hrad nadělil retrospektivní výstavu. Dostálovi Lidé pravdě podobní obsadí Tereziánské křídlo Starého královského paláce do 6. července.
Snímky Františka Dostála se na konci 70. let objevily na výstavách World Press Photo, reportérem z povolání se ale nikdy nestal. Téměř celý život pracoval jako konstruktér obráběcích strojů, k fotografování ho přivedl právě tento obor. „Díky škole jsem se musel naučit dělat s průmyslovým rentgenem, proto jsem proces znal, ale neměl jsem tehdy na fotografování čas. Skákal jsem do výšky a v roce 1954 jsem byl mistrem republiky,“ podotkl Dostál, že v době studia měl jiné jiné zájmy.
Fotografovat začal až po škole - obyčejné lidi v obyčejných situacích, nahlížených přes jemnou poetiku a laskavý humor. „Zajímají mě právě obyčejné okamžiky, které jsem se snažil povýšit na slavnost. Ty okamžiky jsem měl rád víc než hmotné statky,“ říká.
První inspirací mu byla pražská čtvrť Vršovice, v níž se narodil. Fotky jsou cenným dokumentem života, který už z pražské čtvrti zmizel. Výstava rozděluje Dostálovu tvorbu do deseti tematických celků. Zahrnují celý průřez jeho fotografickou prací, včetně nejznámějšího cyklu Letní lidé, kterým se vyznává ze své náklonnosti k trampskému životu. Dvacet let je jezdil fotit na Sázavu.
František Dostál je po celou dobu věrný všedním okamžikům a také analogu. Navíc fotí pořád černobíle. „Vidím v černobílé strašně moc barev, barevná fotografie barvu dost často zneužívá,“ domnívá se.
