Praha - Retrospektivní výstavu fotografa Viktora Koláře připravila pro Dům U Kamenného zvonu Galerie hlavního města Prahy. Expozice představuje první ucelený pohled na osobitou fotografickou tvorbu autora, který se celoživotně věnuje Ostravě a má za sebou i několikaletou zkušenost z exilu. Kolekce snímků zahrnuje fotografie od roku 1959 do současnosti.
Přestože se v exilu jeho fotografická kariéra slibně rozvíjela, rozhodl se po pěti letech vrátit. „Amerika i Kanada je samá soutěž, neustálé zápolení, tomu se člověk musí přizpůsobit. Já jsem nechtěl, chtěl jsem se vrátit do svého tradičního prostředí,“ řekl dvaasedmdesátiletý fotograf.
Jak uvádí kurátorka výstavy Pavlína Vogelová, Kolář nepotřebuje velkolepé události, to podstatné o stavu krajiny a lidské duše zprostředkovává zobrazením elementárních životních situací a stavů člověka. Jeho obrázky jsou subjektivní výpovědí o devastaci krajiny i lidské duše, o člověku, o mezilidských vztazích, o odcizení a vykořenění spojených s proměnlivostí společenských podmínek, životních stylů, povah generací a kultur.
- Z výstavy Viktor Kolář / Retrospektiva autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK
- Z výstavy Viktor Kolář / Retrospektiva autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK
Výstava je rozčleněna do tří celků, na tvorbu do roku 1968 s ostravským tématem, kanadské období z let 1968 až 1973 a období po návratu zpět do Ostravy až do současnosti.
Kolářovy fotografie Ostravy zachycují poetiku městské průmyslové krajiny i směsici typů lidí všech generací, starousedlíků i lidí, kteří tam přišli za prací. Odrážejí ale také stavy Kolářova dospívání, objevování, prožívání času a situací, které v životě člověka mohou mít zásadní význam.
Události roku 1968, ale i osobní zvědavost na život na Západě a touha po tvůrčí svobodě vedly Koláře k odchodu ze země. Přes Vancouver zamířil do Toronta, kde pracoval ve fotolaboratoři a ve volném čase sám fotil. V New Yorku se sblížil s Cornellem Capou, fotografem a zakladatelem International Center of Photography, nadace na podporu archivu fotografů, kteří zahynuli při reportérské práci. Tím byl i Capův bratr Robert.
„Cornell Capa mi dal do výbavy sympatie a víru, i když jsem mu nechtěl říct, že končím, musel jsem domů. Setkání s ním mi ale pomohlo přežít po návratu těžkosti existenciální i materialistické,“ vzpomínal Kolář.
V roce 1973 se přes Paříž a Londýn vrátil zpět do vlasti. Vyhlášená amnestie se ovšem nevztahovala na politické důvody. V nepřítomnosti byl odsouzen na 16 měsíců s dvouletou podmínkou. Státní bezpečnost ho zkoušela zneužít pro protizápadní propagandu, chtěla také, aby odjel do Vídně kontaktovat české emigranty, ale jak sám řekl, snad i s trochou štěstí se ho k ničemu nepodařilo přesvědčit. „A pořád jsem mohl pracovat,“ uzavřel Kolář.
