Fotografovala drogové dealery na pákistánsko-afghánské hranici, útulek pro nemocné děti ve Vietnamu nebo pouliční nepokoje v Gaze. Reportážní fotografka Alžběta Jungrová, oceněná mimo jiné v novinářské soutěži Czech Press Photo, se nyní v kavárně pražské Leica Gallery představila v intimnější poloze na výstavě nazvané Imaginárium.
Osmnáct let zachycovala podoby vnějšího reálného světa, než se rozhodla prozkoumat také světy vnitřní. „Dlouhou dobu jsem dokumentovala věci, které se děly bez toho, abych do toho mohla dávat samu sebe. Tohle je takový můj vývoj, že se teď snažím říkat něco sama za sebe a ukazovat nějaké svoje představy,“ říká Alžběta Jungrová.
Každý má vlastní imaginárium
Fotografka ve svém souboru Imaginárium vychází z faktu, že imaginace je jednou ze základních součástí duševní činnosti. Každý člověk si v mysli vytváří vlastní představy a obrazy. „Imaginárium je představivost, vzpomínky, vize budoucnosti, je to důležitá součást každého člověka. Každý máme své vlastní imaginárium,“ uvažuje Jungrová.
Alžběta Jungrová (narozena 1978) začala fotografovat na základní škole. Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici a poté pracovala pro MF Dnes, Hospodářské nebo Lidové noviny. Jako základ své tvorby si nejprve vybrala dokument a reportáže, protože ji zajímají především lidé, jejich životy a osudy.
Za svými reportážemi cestovala po celém světě. Brodila se největší skládkou odpadu v Kambodži, ropným bahnem na vrakovišti tankerů v bangladéšském Chittagongu, fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy, narkomany na afghánsko-pákistánské hranici nebo trávila dny s indiány kmene Nukak v kolumbijské džungli. Obdržela čestné uznání Czech Press Photo nebo cenu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
V pražské Leica Gallery zároveň trvá výstava Petra Sirotka nazvaná Okamžiky uplynulých let. Jeho jméno je sice spojeno především s kamerou, ale při svých cestách často vytahoval i fotoaparát.
