Některé české kriminální seriály inspirované skutečnými případy se ani při reprízách neomrzí. Každý z nich více či méně věrně odrážel skutečnou práci vyšetřovatelů - a se změnami vyšetřovacích metod se měnily i seriály. Jak se na ně dívají ti, kteří policejní práci znají z praxe?
Zábavné většinou detektivům připadají zahraniční seriály, kde vyšetřovatelka na jehlových podpatcích usvědčí pachatele díky 3D modelu DNA. Všelijaké Kriminálky XY jsou poměrně vzdáleny skutečnosti, jak taková práce s důkazy a stopami opravdu probíhá. Nedávno skončené Případy 1. oddělení ukázaly, že nejen český kriminalista, ale i český divák ocení spíš autenticitu než supermoderní nesmysly.
Ale není se při tom třeba tvářit smrtelně vážně. „V českých detektivkách je velký podíl humoru i laskavosti, byť se to zdá v tomto žánru divné, to v detektivkách francouzských a amerických najdete jen výjimečně,“ připomíná dramaturg a scenárista Tomáš Feřtek, který se podílel právě na Případech 1. oddělení, jež patří k nejsledovanějším a nejlépe hodnoceným kriminálním seriálům ČT. Nemalý podíl na jejich úspěchu má i jistě i to, že scénář nejen dozoroval, ale částečně také psal skutečný vyšetřovatel - vedoucí skutečného 1. oddělení Josef Mareš.
Prvním seriálem z kriminalistického prostředí, který zaznamenal velký divácký ohlas, byli Hříšní lidé města pražského. „Ten seriál je pohlazení po duši. Nejen diváka, ale i z historického pohledu na práci tehdejší policie,“ říká policejní historik a podplukovník ve výslužbě Radek Galaš. Třináctidílný seriál se vracel ke zločinům z 30. let 20. století, které vyšetřoval nezapomenutelný policejní rada Vacátko v podání Jaroslava Marvana. Podle povídek Jiřího Marka jej natočil v roce 1968 Jiří Sequens st. a oblíbenou pražskou mordpartu obsadil i do samostatných filmů (Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior, Smrt černého krále).
O šest let později přispěl Sequens do televizní kriminalistické tvorby dalším seriálem - Třiceti případy majora Zemana. Seriálem, který kvůli poplatnosti době dodnes vzbuzuje diskuse. Radek Galaš se ale nedomnívá, že je ho třeba šmahem zatratit. „Jsou díly, které byly natočeny na reálných základech. Cenzoři do nich sice zasahovali, ale nešlo jen o cenzuru politickou, ale i faktickou, aby nedocházelo k pochybením. Metody, které byly používány, skutečně ukazují obrázek kriminalistické práce v té době,“ upřesnil, co na majoru Zemanovi oceňuje.
Seriál podle skutečných případů si připočítala i osmdesátá léta. Na jejich počátku vznikl podle scénáře Jaroslava Dietla a v režii Jaroslava Dudka Malý pitaval z velkého města. Také on našel spokojené diváky i mezi policisty. „Pitaval byl o obvodní kriminálce, která dělala 'obyčejnou' trestnou činnost - vloupání do zeleniny, veksl, krádeže, ale i některá ublížení na zdraví a mordy. Byla v něm vidět práce kriminalistů, která dodnes většinou tak funguje, totiž: co si kriminalista nevychodí a na co nepoužije notýsek a tužku, to nemá,“ podotýká Galaš, že v něčem se vyšetřování nemění.
I na nejnovějším seriálu - Případech 1. oddělení - oceňuje, že zůstal věrný kriminalistické praxi. K ní patří i jistý cynismus, černý humor a omyly. „Kriminalisté jsou tu vyvedeni se svými pozitivy i se svými slabostmi, protože jsou taky jenom lidé,“ připomíná. Na věrohodném zachycení postav i vyšetřovacích metod si tvůrci zakládali. Nechtěli jen odhalit pachatele, ale neméně zajímavá jim přišla cesta, jak se k vyřešení zločinu dobrat.
„V těchto seriálech se ukazují metody, ale nikdy se neukáží všechny anebo ne úplně,“ ujišťuje ale Galaš, že kriminalisté si bedlivě hlídají, jak moc nechají diváka do své kuchyně nahlédnout. Ani se neobává, že by mohly podobné seriály o násilných trestných činech posloužit jako návod. „V 99 procentech končí tím, že pachatele chytí. To je jasný signál: podívej se, nikdy nespácháš dokonalý zločin,“ upozorňuje, že každý po sobě zanechá vždycky nějakou stopu. Dokonalý zločin se podle něho sice může povést, ale v jiných případech. „Jedině zločinci s bílým límečkem, který vesele dokáže zneužít děr v zákonech, které mu byly připraveny,“ připouští. „Ale to nejsou zločiny, které by se vázaly k násilí, a pokud k násilí došlo, třeba k vraždám na objednávku, tak byly tak jako tak odhaleny.“
1. oddělení podruhé?
Jestli bude nějaký takový případ vyšetřovat seriálové 1. oddělení, lze zatím jen tipovat. Diváci by rádi viděli druhou sérii, tvůrci ale nechtějí nic uspěchat. „Nechceme udělat špatnou dvojku, takovému rozhodnutí musí předcházet rozvaha. Teď se chceme ve stejném týmu domluvit, zda jsme schopni do toho znovu vstoupit,“ připouští kreativní producent Michal Reitler, že o pokračování se uvažuje, rozhodnuto ale ještě není nic.
Čekání si mohou diváci zkrátit jinými kriminálními seriály, které Česká televize připravuje, i když o profesní kriminálky nepůjde - Clona a Vraždy v kruhu. Do vysílání se také chystá druhá série Cirkusu Bukowsky.
