Jednou z nově zapsaných položek na seznamu nehmotného dědictví UNESCO je i reggae. Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu na jamajském hudebním stylu oceňuje jeho příspěvek k otázkám humanity a propojení společnosti.
UNESCO ve svém vyjádření připomíná, že reggae bylo na svém začátku hlasem menšin, dnes je ale „hráno a přijímáno napříč společností, včetně různých genderových, etnických a náboženských skupin“. Oceňuje v té souvislosti příspěvek tohoto hudebního stylu k mezinárodní debatě o otázkách nespravedlnosti, vzdoru, lásky a humanity.
Reggae se zrodilo během šedesátých let minulého století z kultury menšin na Jamajce, především v největším jamajském městě Kingston. Je směsicí mnoha hudebních vlivů: původní jamajské, ale i karibské a latinské hudby. Přijalo také neoafrické styly, tedy soul a R&B ze Severní Ameriky – to vše se spojilo do žánrů ska a následně rocksteady. Z něho pak vzniklo reggae, oproti svému předchůdci o něco rychlejší a intenzivnější styl.
Zrozeno ze streggae
Název dal reggae jeden z prvotních interpretů tohoto stylu Toots Hibbert a jeho skupina tThe Maytals. Nový styl pojmenovali rocksteady hitem Do the Reggay z roku 1968. „Ta hudba byla skvělá, ale nikdo vlastně nevěděl, jak ji nazvat. Na Jamajce jsme měli slangový výraz ‚streggae‘ a to mě inspirovalo. Řekl jsem: Pojďte, uděláme to ‚reggay‘,“ popsal začátky typického jamajského žánru Hibbert při nedávném koncertu v Praze.
Nejslavnějším představitelem houpavého rytmu je ale bezesporu Bob Marley. Jeho skladby vyprávěly příběhy z chudé Jamajky a toužily po spravedlivějším světě. Reggae zpopularizoval i mimo svou zemi a spolu i s ním související náboženské hnutí – rastafariánství – dredy a opojení marihuanou. Do světa se žánr dostal i díky nejznámějšímu jamajskému filmu The Harder They Come z roku 1972.
První reggae kapelou, která získala prestižní ocenění Grammy, se stala jamajská kapela Black Uhuru. Zaujala albem Anthem. Skupina, jejíž jméno ve svahilštině znamená „svoboda“, byla založena v roce 1974, svou první desku Love Crisis vydala o tři roky později.
K nestorům jamajského reggae patří i zpěvák a rastafarián Burning Spear či kapela Inner Circle a také reggae vokální skupina Wailing Souls. Z původní kapely The Wailers Boba Marleyho se později sólově proslavil Peter Tosh, reggae propadli i Marleyho synové Ziggy a Stephen.
V českých zemích se poprvé křepčilo na domácí reggae v roce 1984 v podání skupiny Babalet s „prvním českým rastamanem“ Alešem Drvotou. „Drvota byl v podstatě dětská duše. Zvlášť v hudbě – byl úžasně jednoduchej, takže měl blízko k lidem, který nehledali nějakou složitost, ale spíše se chtěli radostně pohupovat a vznášet,“ uvedl jeho spoluhráč Karel Babuljak v pořadu České televize Bigbít.
Hudba, která se „neposlouchá, ale žije“
Reggae je vedle cukrové třtiny nejdůležitějším vývozním artiklem z největšího anglicky mluvícího ostrova v Karibiku. Na Jamajce se prý hudba neposlouchá, ale žije. Místním pomáhá překonat extrémní chudobu a život v přelidněných městech s největším počtem vražd na počet obyvatel.
UNESCO reggae považuje podle svého vyjádření za hudbu se sociopolitickým a duchovním rozměrem. „Její základní společenská funkce – jako prostředku společenského komentáře, očistného cvičení a způsobu chvály Boha – se nezměnily a tato hudba je nadále hlasem pro všechny. Studenti se hudbě učí od raného dětství a reggae festivaly jako Reggae Sumfest a Reggae Salute jsou přínosem nejen pro hudebníky,“ napsala organizace.
Kromě reggae se na seznam nehmotného kulturního dědictví dostala také třeba irská národní hra hurling, metoda léčebného lázeňství z Tibetu, tradiční zápasy z Gruzie a Koreje, francouzská výroba parfému nebo obřad kazašských chovatelů koní. A také modrotisk, který na zápis společně navrhly Rakousko, Česko, Německo, Maďarsko a Slovensko.
Posudková komise také rozhodla o zápisu sedmi jevů na seznam tradic „naléhavě vyžadující ochranu“. Patří k nim například starobylá alžírská praxe komunitního vodohospodářství, tradiční formy divadla v Egyptě a Sýrii nebo skupinové tance Nachičevanské autonomní republiky, ležící mezi Arménií a Íránem. Snahou zápisu je podpořit předávaní a zviditelnění těchto tradic a dovedností.
