Paříž - "Budu zpívat tak hlasitě, že mě uslyší celá Paříž. Až na vrcholku Eiffelovy věže budou lidé otvírat okna a poslouchat," slibovala si Edith Giovanna Gassionová. Dívka, kterou pak celý svět znal jako Edith Piaf, vyrůstala v nevěstinci a vydělávala si pouličním zpěvem - přesto se z ní stala světoznámá hvězda první velikosti. Žila naplno - střídala písničky i milence, zemřela před padesáti lety, 10. října 1963. Oficiálně ale byla její smrt ohlášena o den později.
Drobná žena s věčně rozcuchanou kšticí přišla na svět - i když jen podle legendy - ve vchodových dveřích nuzného rodného domu v Paříži 19. prosince 1915. Dítě z cirkusácké rodiny vyrůstalo u babičky v nevěstinci; několik let, zhruba do svých sedmi, byla následkem nemoci nevidomá.
Po uzdravení putovala za svým tátou na ulici, s kloboukem v ruce mu vybírala na absint. Od třinácti zpívala s nevlastní sestrou Simone po pařížských ulicích a dvorcích. „Ulice na vás vrhá zvláštní kouzlo a zpívání tam je jako být v nebi,“ říkala. Na ulici se také zamilovala a v sedmnácti se jí narodila dcera Marcelle - zemřela ale ve věku necelých tří let.
V polovině 30. let začala poznávat úspěch. Poté, co ji objevil její první impresário Louis Leplée s nabídkou do kabaretu Gernys. Vymyslel jí také přezdívku „piaf“ - vrabčák. Nedlouho poté, se s ním Edith poznala, byl zavražděn, Piaf byla dokonce obviněna ze spoluúčasti na vraždě, ale nakonec ji zprostili obžaloby. Nic to nezměnilo na tom, že ze stísněného baru vedla její cesta rychle do nejslavnějších kabaretů a šantánů. Už v dobách slávy pomohla zase prorazit jiným - třeba Charlese Aznavourovi či Georgesovi Moustakimu, s nímž měla i milostný poměr.
Za druhé světové války mluvil nezaměnitelný hlas Francouzům z duše - Piaf zpívala po zajateckých táborech, na koncertech pro Němce riskovala s trikolórou i Marseillaisou. „Texty jsou u jejích písní podstatnější než hudba. Jsou stále aktuální. O lásce, o rozchodech, o bolesti, ale také o naději,“ domnívá se šansoniér Luděk Kanda, který má v reportoáru i písně Edit Piaf. Mnohé z nich si psala sama.
Tou nejznámější je bezpochyby Non, Je Ne Regrette Rien - Ničeho nelituji. Edith Piaf ale měla čeho litovat. Zemřelo jí dítě a i její životní láska - ženatý boxer Marcel Cerdan. Zabil se při leteckém neštěstí, když za ní spěchal z New Yorku. Osobní tragédie, nalomené zdraví a mocné dávky morfia křehké zpěvačce zkracovaly život.
„Nechtěla bych umřít stará. Doufám, že umřu dřív, než přestanu být schopná zpívat,“ prohlašovala. Její přání se jí splnilo, na vrcholu slávy se udržela až do své smrti - když v pouhých 47 letech zemřela, na poslední cestu ji vyprovázaly davy příznivců. Blízký přítel Jean Cocteau, který zemřel den po ní, prohlásil, že Edith Piaf svou duší neplýtvala, že ji rovnou vyhazovala oknem.
Piaf skonala ve svém domě v Plascassier poblíž jihofrancouzského města Grasse 10. října 1963. Přála si zemřít v Paříži, proto bylo její tělo tajně do hlavního francouzského města odvezeno a teprve potom, o den později, byla oznámena její smrt. Slávu si udržela i půlstoletí po ní.
„Byla ojedinělou osobností,“ odhaduje Luděk Kanda, co za úspěchem Edith Piaf stojí. „Její hlas nebyl bůhvíjak technicky vybarvený, ale byl nepodbízivý, syrový a písněmi, které zpívala, uměla oslovit i ty, co neumí francouzsky. I když se můžu zdát, že to byl patos, vycházela ze sebe. Proto lidi dodnes přitahuje a myslím, že tak bude i nadále.“
