Do tuzemských kin vstupuje první celovečerní film natočený technikou malby na sklo. Drama Přes hranici zpracovává aktuální téma migrace a exilu, které má kořeny v rodinné historii autorky, francouzské režisérky a výtvarnice Florence Miailheové. Snímek vznikal s přispěním českých animátorů.
Hrdinové animované filmu, sourozenci Kyona a Adriel, utíkají před pronásledováním z blíže neurčené východoevropské země. Na útěku musí čelit represím, které evokují totalitní režimy minulého století. Dojem neurčitého časového zařazení je záměrem. „Chtěli jsme vyprávět příběh, který by zachycoval zároveň začátek dvacátého století a zároveň ho dal do určitého vztahu se začátkem jednadvacátého století,“ vysvětluje režisérka.
Sourozenci tak sice na začátku odcházejí z vesnice, která by mohla být vsí na Ukrajině v dobách rané industrializace, postupně ale snímek náznaky skutečných lokalit a doby opouští ve prospěch fantazijního světa. Podle slov producenta Martina Vandase časová a geografická neurčitost umožňuje chápat film jako příběh celé Evropy.
Nabízející se propojení s migrační krizí posledních let není ale podle něho tak docela přesné. „Snímek jsme začali připravovat v roce 2012, kdy migrace nebyla tak aktuální téma jako teď. Může to být i pro někoho zavádějící, že si myslí, že reagujeme na aktuální věc, ale ta inspirace má svoje historické kořeny,“ podotýká.
Utekla s deseti dětmi před pogromem
Autorčina rodina totiž pochází z oblasti židovských osad na území tehdejšího Ruského impéria. „Velmi volně jsem se inspirovala příběhem své prababičky, která skutečně utekla z Oděsy v době antisemitských pogromů. Absolvovala velkou cestu přes celou Evropu až do Francie, s sebou měla deset dětí,“ potvrzuje Florence Miailheová.
Dodává, že celkový příběh je ale vymyšlený, s pomocí scenáristky Marie Desplechinové. Režisérka do filmu podle svých slov včlenila varování, že lidské společenství se sice zdokonaluje, přesto v lidech zůstává jistá primitivnost. Úzkosti a strach z odlišnosti se tak mohou zvrátit až do xenofobie či antisemitismu.
Hrdinové filmu o nelehké cestě jsou ještě děti – a jejich vrstevníci by mohli zasednout i v publiku. „Nezastíráme, že ten příběh je drama, že se tam jedná o vážné věci, někdy i říkané velmi drsně, ale myslím si, že děti v deseti jedenácti letech jsou schopné takový příběh přijímat a rozumět mu,“ předpokládá Martin Vandas.
Malované na skle
Snímek Přes hranici je pro pětašedesátiletou režisérku celovečerním debutem. Vyprávění se rozhodla zprostředkovat ne úplně obvyklou malbou na sklo. „Tato výtvarná technika mi umožnila zasadit příběh do jakési bezčasovosti. Protože to malování je v určitém smyslu abstraktní, namalujete zbraň, ale není to přímo kalašnikov, který by film zasazoval do konkrétního období. Dává vám možnost metaforického vyjádření. Možnost vyprávět naléhavěji,“ upozorňuje.
Film vznikal z velké části i pod rukama českých animátorek. Jednou z nich byla Lucie Sunková. „Všechno se maluje ručně a olejovými malbami, protože ty pomalu zasychají. Opravdu okýnko za okýnkem namaluje, pak zase část umaže a opět namaluje. V tom je to pracné, že člověk nemá žádnou přípravu, pracuje se přímo pod kamerou. Je to originální technika, nedá se vracet, nedá se opravovat, ale zároveň v tom je to kouzlo,“ přibližuje svou práci.
Novinku Přes hranici promítl tuzemským divákům letos už festival ve Zlíně, na programu ji má i aktuální Festival francouzského filmu. Do běžné kinodistribuce se dostane 25. listopadu s dabingem Taťjany Medvecké, Zlaty Adamovské či Richarda Krajča.
