Důmyslný, i když bláznivý rytíř, který napravuje křivdy, pomáhá sirotkům a ochraňuje ženy, se vrací do Divadla na Vinohradech. Zmoudření Dona Quijota mělo na této pražské scéně premiéru v roce 1914. Po více než století básnické drama Viktora Dyka na motivy slavného Cervantesova románu nastudoval Martin Čičvák.
Don Quijote se vrátil do Divadla na Vinohradech, aby opět zmoudřel
„Don Quijote se rozhodne vydat se do světa, ochraňovat ctnost a pomáhat chudým,“ uvozuje do příběhu rytíře smutné postavy Ondřej Brousek, autor hudby k inscenaci a zároveň představitel Quijotova mudrlantského panoše Sancha Panzy.
Na bláznivé výpravě provází herce Tomáše Pavelku. „Je básní o tom, jestli máme snít a za svými sny jít, i když ti kolem nás třeba říkají, že je to nesmysl,“ shrnul, jak on vnímá poselství Dykovy hry.
Tak co s tím uděláme?
Dyk své básnické drama nabídl nejprve Národnímu divadlu, to ale novinku odmítlo jako nehratelnou. „Zmoudření Dona Quijota je považované za vůbec první tak výraznou expresionistickou inscenaci. Ten text se jevil tehdejšími prostředky nerealizovatelný. A hra tu zůstala jako výzva příštím generacím, co s ní uděláme,“ poznamenává dramaturg Jan Vedral.
Při vinohradské premiéře před více než sto lety chodili herci na jevišti po štaflích. V nejnovějším nastudování zdolávají v lezeckých botách dvě obří nafukovací koule, které scéně dominují.
Text ale zůstává stejný. Viktor Dyk Cervantesův příběh důmyslného rytíře z počátku sedmnáctého století upravil a přidal část, v níž hlavní hrdina prozře a smíří se se skutečností. „Rezignuje na všechno, co dosud považoval za důležité. Autor v té hře zcyničtí,“ míní režisér.
Marný boj s větrnými mlýny, který Don Quijote podstupuje, inspiruje umělce po staletí. Jako paralela stavu společnosti slouží od 7. února i Divadlu na Vinohradech.