Sedm desítek obrazů k sedmdesátým narozeninám „dostal“ malíř Michael Rittstein. Průřez svou tvorbou od sedmdesátých let shromáždil v Jízdárně Pražského hradu pod názvem Ve vlnách.
Do čeho vstávám a s čím uléhám. Michael Rittstein vystavuje Ve vlnách
První samostatnou výstavu uspořádal Rittstein v roce 1976, jeho obrazy si do sbírek koupila třeba Národní galerie Praha nebo Albertina ve Vídni. Prostor Jízdárny v areálu Pražského hradu rozdělil v souladu s názvem výstavy „ve vlnách“ – tedy tak, aby každé jeho důležité období tvořilo samostatný celek.
Na Šumavě i v paneláku
Nejstarším obrazem na výstavě je Tentononc z roku 1975. „Tady jsem poprvé začal malovat figuru tak, že ji vnímám přes své vlastní tělo,“ popisuje, v čem bylo toto dílo pro jeho tvorbu zásadní. K přelomovým z vystavených pláten patří třeba i malba Rodina po chřipce.
„V něm se poprvé nabourávám do svého soukromí. Otvírám tu problematiku panelových sídlišť a vůbec malování toho, co je vedle mě. Do čeho ráno vstávám a s čím uléhám,“ shrnuje.
Rittstein je bytostným pozorovatelem. Dominantními tématy jeho maleb jsou mezilidské vztahy a zvířata, přičemž se nebrání groteskní nadsázce a absurditě. „Zastávám názor, že planetu obýváme společně, takže ani jeden nemáme mít navrch. Zvířata i personifikuju, nahrazuju jimi lidskou figuru, protože jsou pro mě zajímavá i v souvislosti se stylizací,“ vysvětluje výtvarník.
„Zdroji jeho inspirace jsou prostředí hromadné dopravy, koupališť, venkovských hospod i lidských příbytků. Do jeho děl vstupují klid venkova i atmosféra pulzující metropole,“ doplňuje kurátor Petr Mach o malíři, který maluje ve stavení na Šumavě i v pražském paneláku.
Malý ateliér, o rozloze pouhých patnácti metrů čtverečních, na pražském sídlišti dlouho ovlivňoval velikost Rittsteinových obrazů. „Jakmile jsem se přestěhoval do většího ateliéru na Černý Most, změnila se i malba,“ podotýká umělec. „Všechny formáty jsou ale dělané tak, aby prošly panelákovou chodbou,“ dodává.
„Život s sebou nese politické důsledky“
Přes vkus socialistického režimu ovšem jeho obrazy často neprošly, přestože politice se jako umělec vyhýbal a vyhýbá. „Nemám rád angažované umění,“ netají se svým důvodem. „Myslím si – je to tedy nadnesené –, že život člověka s sebou i tak nese politické důsledky. Některé obrazy politici vyloženě nesnášeli, takže s tím bylo hodně průšvihů, třeba zadržení při výstavě.“
V Jízdárně období, kdy jeho umělecký pohled na svět byl nepohodlný, dokládá třeba obraz Nechci v kleci. Patří k těm, které Rittstein potáhl drátěným pletivem, jaké se používá třeba v králíkárnách, nebo sítěmi proti hmyzu do oken.
Michael Rittstein provádí svou výstavou v Jízdárně Pražského hradu (zdroj: ČT24)
Odstup od politiky si udržel i po změně režimu. „Jak se dala doba do pohybu, chtěl jsem být v klidu. Pět let jsem maloval na venkově víceméně krajiny,“ prozradil. Tomu odpovídá i výběr obrazů dokládajících v Jízdárně porevoluční vlnu.
V poslední době Michael Rittstein zachycuje hlavně zážitky z cest, mimo jiné do Indie nebo Mexika. Sedmdesátka jeho děl, společně se stovkami jeho skic, jsou na Hradě k vidění do 5. ledna příštího roku.