Dnes je den, kdy se tančí všude

Praha – Ve víru tance se ocitnou dnes odpoledne některá česká města. Od pěti hodin budou tanečníci všech stylů a žánrů oslavovat mezinárodní den tance, který připadá právě na 29. dubna. Akce, jejíž program si každé město připravuje samo, je určena pro taneční divadla, skupiny, školy, sólisty, milovníky i obdivovatele tanečního umění i ty, kteří se chtějí s tancem seznámit.

„Návštěvníci uvidí širokou škálu všech tanečních žánrů. Nejde o přehlídku tanečních představení, ale chceme ukázat, že tanec je přístupný pro kohokoli,“ uvedla k akci Eva Vlachová z iniciativy Vize tance, která „den, kdy se tančí všude“, organizuje. K vidění bude tango, hip-hop, flamenco, balet, salsa, swing, step, folklor, jazz dance, historický i orientální tanec…

Hlavní party v Praze se koná na Palackého náměstí, tančit se bude ale i v metru. Průvodci akce budou herečka Anna Polívková a performer Tomáš Měcháček, kteří také sami zatančí, u Palackého pomníku vystoupí skupiny Nanohach, VerTeDance, Batocu nebo Dětské studio Light.

Mezinárodní den tance: Vstup z Palackého náměstí (zdroj: ČT24)

V Ostravě se bude  konat na hlavním Masarykově náměstí happening, na němž tanečníci vytvoří ze svých těl nápis „tanec“. Brno rozvlní milonga argentinského tanga, Plzní se rozezní taneční rytmy hip hopu, stepu či flamenca na velké taneční party na náměstí Republiky, Hradec Králové čeká volné setkání se čtyřmi tanečními mistry.

MEZINÁRODNÍ DEN TANCE se po celém světě slaví od roku 1982 jako připomínka narození velkého tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea (1727). Tento den má být oslavou tance, má poukázat na univerzálnost této umělecké formy, která díky společnému jazyku dokáže překlenout politické, kulturní a etnické bariéry a spojit lidi.

Poselství argentinského tanečníka Julia Boccy: Tanec je disciplína, profese, učení, komunikace. Těmto slovům možná ostatní nemusí rozumět, a tak místo nich nabízíme každému univerzálně srozumitelný, blízký jazyk. Tanec nám dává potěšení, dělá lidi svobodnými a je útěchou naší neschopnosti létat jako ptáci, přibližuje nás blíže k nebesům, duchovním věcem, k nekonečnu. Je to povznášející umění, přinášející pokaždé jiný zážitek, umění tolik podobné milování tím, jak na jeho konci zůstáváme s tlukoucím srdcem a s touhou zažít to příště znovu.