Praha - Známé povídky Oty Pavla Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců dnes nabídlo v divadelní premiéře pražské Divadlo Rokoko. Autor a režisér Arnošt Goldflam dal představení název Zlatí úhoři a při převodu do divadelní podoby příliš nehleděl na jejich oblíbené verze filmové. Podle něj jsou příliš barvotiskové a zidealizované. Dramatizace tohoto režiséra, spisovatele a příležitostného herce se na jevišti objevila vůbec poprvé.
„Z filmů jsem příliš nevycházel. Byť pěkně, totiž vytvářejí jednostranný obraz Oty Pavla a jeho díla. Jestliže se člověk začne zabývat jeho životem, zjistí, že to nebyla tak harmonická věc, která by jen tak idylicky vycházela z toho, že člověk rád chodí na ryby. Jako nervově nemocný člověk si dost vytrpěl a stálo ho to dost úsilí, jak o tom ve svých dopisech a dalších výpovědích mluví,“ prohlásil Goldflam. Proto se do inscenace snažil dostat i tuto stránku. Rybaření totiž pro Otu Pavla bylo určitou terapií a záchranou, která mu pomáhala vytvářet rovnováhu v jeho životě.
V hlavní roli se objevil Vasil Fridrich (film Vaterland, seriál Zdivočelá země), otcem a matkou jsou Jan Vlasák a Dana Batulková. Huga se osobitě ujal Martin Písařík (Snowboarďáci, Ro(c)k podvraťáků), v roli Jiřího se představil Viktor Dvořák. Další role ztvárnili Radka Fidlerová, Zuzana Kajnarová, Jaroslav Vlach, Hanuš Bor a Petr Klimeš
„Zlatí úhoři jsou historií dvou generací, jedné epochy našeho národa - od nadějí první republiky, přes dvě totality, které ty touhy po svobodném počínání pohřbily. Přesto Pavlova lyričnost, humor i trápení, Goldflamův nadhled a cit pro pochopení velkých i malých lidských bolestí, dávají divákům prostor k jakési sebereflexi,“ řekla o inscenaci dramaturgyně Městských divadel pražských Věra Mašková.
Ota Pavel (Popper), český prozaik a novinář, žil v letech 1930 až 1973. Až do konce 60. let byl znám jen jako sportovní reportér. Avšak dvě povídkové autobiograficky laděné knihy z počátku 70. let (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby) ho vyzvedly mezi významné současné prozaiky. V únoru 1964 se u něj na zimních olympijských hrách v Innsbrucku projevila těžká duševní choroba.
