Dělníci bulváru u pásu zábavy. Kde končí legrace?

Bartošová, vibrátory, prsa finalistky České Miss! Už dnes večer! Tahle sestava by snad mohla ke čtení tohoto článku a především 16. dubna ve 20:00 na „intelektuálskou“ Dvojku přilákat všechny, které na dokumentu Dělníci bulváru zajímá spíš druhá část názvu. Záleží na každém, jestli bude sledovat šokující „snímek, kterého se bojí celá branže“, jak na něj poutá „hvězda“ filmu Pavel Novotný, anebo opatrný „vhled do prostředí lidí vytvářejících vlivný bulvární server“, jak popisuje svůj počin režisér Vít Klusák.

Odpověď na to, proč si po dokumentech o automobilce, která ohrozila nošovické zelí (Vše pro dobro světa a Nošovic), nafouknutí a splasknutí marketingové bubliny (Český sen) nebo tykadlovém happeningu za svobodu občana (Dobrý řidič Smetana) - poslední dva jmenované snímky natočil spolu s Filipem Remundou - vybral jako téma zrovna bulvární média, má poměrně jasnou. Protože jsou nesmírně vlivná.

Navíc mu stejně jako předchozí dokumenty dává možnost konfrontace se systémem (ve výše vybraných příkladech: s tržním, reklamním a politickým), i když tentokrát s menším prostorem pro občanskou angažovanost, o niž se Klusák (s Remundou) svými filmy snaží. V případě bulváru je to systém mediální, který zasahuje prý až dva miliony čtenářů denně. A to už je spojeno s řádnou mocí, tím pádem i jejím zneužitím.

Dělníci bulváru - z cyklu Český žurnál (režie: Vít Klusák)
Zdroj: ČT24/ČT

Dělníci bulváru jsou součástí dokumentárního cyklu Český žurnál, jehož první sérii Česká televize odvysílala loni. Ohlíží se za uplynulým rokem a tématy s ním více či méně těsně spojenými - a to mnohdy pohledem přiznaně neobjektivním. Bylo by ovšem od Klusáka značně naivní, neřkuli lacině prvoplánové, kdyby chtěl téma bulváru uchopit prvním způsobem, jaký se nabízí - tedy jako vyhrocený střet intelektuála, (který sleduje Dvojku a) který si po vyslovení slova bulvár běží vypláchnout pusu mejdlem, s novinářskou žumpou.

V Dělnících bulváru je spíš (o pochopení se snažícím) pozorovatelem - přestože jeden z „objektů“ Olga Štiplová, jež „chce na tom světě, který je vlastně o ničem, najít něco krásného“, tvrdí, že byl inscenátorem některých situací, a přestože dokument prokládá ilustračními vsuvkami (záběry na pouťové atrakce či vrnící vibrátory), ironizující slova Pavla Novotného, že bulvár přece dělá jen zábavu.

Šéfredaktor jednoho z nejčtenějších bulvárních serverů je hlavní hvězdou dokumentu a hlavním Klusákovým „protivníkem“. Snímek sleduje především jeho, případně jeho redakci, do žádných jiných bulvárních médií se kamera nedostala. I když se dá celkem neomylně předpokládat, že se v ničem od tohoto „vzorku“ v zásadě neliší. Věřit, že bulvární pozlátko není falešné, je jako věřit na Ježíška - málokoho asi překvapí (natož udiví), že vztah mezi tzv. celebritami a redaktory je jako vztah hostitele a parazita (k němuž ho připodobňuje Klusák), přičemž obě strany jsou zároveň obojím, nebo že umět prodat a umět se prodat je v šoubyznysu talent důležitější nad ostatní (riziko jojo efektu u slávy je ovšem téměř zákonité). 

Novotný mluví bez obalu o tom všem, naprosto o čemkoli vlastně - jak zaprodal svého tátu (baviče Petra Novotného) nebo čím si může misska zajistit lichotivý článek. Nezastírá, že není třeba řešit nějaké morální hodnoty (což prohlašuje v démonicky nasvíceném klubu), když jde o prachy, a že o nic jiného až tak moc ani nejde.

Dělníci bulváru - z cyklu Český žurnál (režie: Vít Klusák)
Zdroj: ČT24/ČT

Nevykolíkoval si prý žádné hranice - pustil kamery do bulvárního zákulisí i do svého soukromí, bylo tedy na Klusákovi, aby hranice stanovil on. Jenže téměř všechny jeho snahy Novotný válcuje - tvrdí sice, že si ve své upřímné zpovědi nemohl vůči dokumentaristovi dovolit žádnou stylizaci, ovšem jeho naprostá upřímnost právě stylizace být může. Jestli opravdu je, ví jen on, rozhodně ho Dělníci bulváru z koně nesesazují. 

Klusákovy pokusy dostat se pod kůži „hvězdě svého oboru“ přes soukromí (které je slabinou snad každého, a proto také oblíbeným bulvárním terčem) sklouzávají po Novotného „poker face“, nezničitelné vstřícnosti a omílaném pragmatismu (já nemám ambice svět měnit, chci vydělat), čímž mimo jiné ukazuje, že bulvární zábavou, jakkoli pokleslou, nemůže lidi krmit žádný pažout. 

Zároveň je chodící reklamou na svá vlastní slova, že poptávka je dnes především po společenské provokaci a nepřijatelnosti. Toho se divákům v Dělnících bulváru dostane vrchovatě (ó hrůzo!), v té méně nápadné části pak poučení, že bulvár je manipulativní, nikdy nespí a jako každá legrace něco stojí (a v penězích se tyhle účty neskládají). 

Ve čtvrtek 17. dubna od 11:00 můžete Dělníky bulváru probrat s jejich režisérem Vítem Klusákem na chatu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 1 hhodinou

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 11 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...